Slovensko - Vysoké Tatry

K pravidelnému běhání a tréninku je dobré, jednou za čas si dopřát pořádný odpočinek v podobě lázní, masáží nebo wellness. Já si takto vždy jednou za rok dopřávám úplnou týdenní pauzu jak od běhání, tak jiného tréninku. A na regeneraci přece není nic lepšího než chůze. Nejlépe někde na čerstvém vzduchu, v hezkém prostředí, ideálně na horách. Letos jsme proto vyrazili opět na Slovensko, ale tentokrát do Vysokých Tater, které jsme měli v plánu už delší dobu. Kvůli nestálému počasí však nezůstalo jen u Tater, ale také jsme zavítali do našeho oblíbeného Slovenského ráje.   

Kaše na 100 způsobů

Otázku ohledně toho, jak moc důležitá je pravidelná a zdravá snídaně se mi asi v naší rodině úplně rozseknout nepodaří. Ale jeden mýtus jsem se rozhodl vyvrátit. 13.3. mně naše Míša řekla, že kaše každý den k snídani se musí přejíst. Vzal jsem to jako výzvu (challenge accepted) a následujících 100 dní jsem si každé ráno udělal jinou kaši. Občas jsem sice obměnil třeba jen jednu surovinu, ale i tak vznikla zase trochu jiná chuť. V tomto článku jsou všechny tyto kaše vyfocené. Tak co Míšo, začneš pravidelně snídat? :)

50 mil železnohorských II.

Znáte ten pocit, když dokoukáte díl nějakého dobrého seriálu a nemůžete přestat myslet na to, jak to bude pokračovat? A jak to celé dopadne? Tak podobný pocit jsem měl po sobotě já. Jak asi vypadaly úseky kluků? Jak moc náročné byly? Kde se nejvíce trápili a kde si to naopak užívali? A co Keltové a jejich hradiště a oppida? A zbylé tvrze a zříceniny? Prostě mi to nedalo, a tak jsem se rozhodl další sobotu doběhnout zbylou půlku trasy. Nerad nechávám věci dokončené jen na půl :) 

50 mil železnohorských

Na závod 50 mil železnohorských mě pozval Pavel - jeden z jeho organizátorů z klubu běžců z Heřmanova Městce. Trať mi hned padla do oka. Hlavně kvůli tomu, že první část se z velké části běží po mé oblíbené trase Železnými horami. Tedy samé louky, pastviny, lesy, rybníky a kopečky. A to vše v okolí naší chaty, kde znám prakticky každý kámen. Bohužel uběhnout celou 80 kilometrů dlouhou trať pro mě nepřipadalo v úvahu. Naštěstí Pavel mně dohodil tři skvělé běžce do štafety a mohlo se běžet. Můj tým byl navíc tak benevolentní, že jim ani moc nevadilo, jaký jsem hamoun a já si tak mohl zaběhnout celou první polovinu trati. Tedy tu delší "polovinu" - pěkných 43 kilometrů.