O mně

Ve zkratce


Běh je pro mě prostředek k posouvání a překonávání svých možností. Nejraději mám objevování nových míst při delších výbězích v přírodě. K tomu abych mohl při těchto výletech běžet dál a dál mi pomáhají každodenní tréninky.

K vegetariánství a veganství jsem se dostal při mých dlouhodobých pobytech ve Velké Británii. Jednak to bylo tím, že maso jsem se nikdy vařit nenaučil, ale hlavně delším pobytem ve vegetariánské rodině. Rychle jsem zjistil, že pokud z jídelníčku vyřadím maso, dokáži běhat více, s mnohem rychlejší regenerací. Moji hlavní motivací tehdy byla výkonnost. K přemýšlení nad etickými a ekologickými důvody včetně veganství jsem se dostal až v létě roku 2016. 

O tomto blogu 

RUNVEG symbolizuje hlavní zaměření tohoto blogu - běhání a dále pak vegetariánství a veganství (zejména z pohledu stravování). Stránek a blogů o těchto tématech, případně jejich kombinací je na internetu spousta. Nejsem nijak dobrý běžec, ale běhám, protože mě to baví. S vegetariánstvím a veganstvím prakticky teprve začínám, takže oproti ostatním stránkám toho tady zatím tolik nenaleznete. Přesto si myslím, že mé cesta může někoho inspirovat, motivovat, nebo alespoň pobavit. Už několikrát se mi stalo, že za mnou někdo přišel s tím, že by potřeboval s něčím poradit, ať už co se týče běhání, nebo bezmasého stravování - rád bych, aby tyto stránky pomohly jak jim, tak i dalším lidem ...

Co se týče VEG části tohoto blogu - nechci nikoho přesvědčovat, ať se ze dne na den stane vegetariánem, či veganem. Jen chci předat mé zkušenosti a poodhalit to, co je většině lidí skryto. Pro mě tento životní styl funguje. Cítím se lépe a mám dokázané, že mé běžecké výkony jsou lepší. Pokud tato cesta někoho zaujme, není nic jednoduššího, než si ji sám na sobě vyzkoušet. 

Podrobněji  

Začátky mého běhání 

Běh mě vždy tak trochu lákal. Ale problém byl, že vždy když jsem se do něj pustil, po pár týdnech jsem musel kvůli bolestem nohou přestat. A nechat běh zase na rok být. Zpětně už vím kde byl problém - vždy jsem začínal "naplno" podle běhacího plánu jednotek SEAL, což pro začátečníka, který není na běh zvyklý není šťastná volba. Tento plán totiž začíná na 3,2 km dlouhých bězích 3x týdně. Ze začátku se to nezdá jako moc a odběhnout to jde, ale pokud člověk není na běhání zvyklý, je to rychlá cesta, jak se zranit. Naopak jejich plán posilování je vynikající a často se k němu vracím. 

Vážně začít běhat se mi podařilo až na přelomu roku 2013/2014, kdy jsem se rozhodl začít pěkně pomalu od nuly. Začal jsem na jednom běhu týdně a postupně přidával. Pořídil jsem si první opravdové běžecké boty a následovalo příjemné překvapení - jak mohou být boty tak lehké a zároveň tak pohodlné? Hned při prvním běhu jsem místo mých maximálních 5 kilometrů uběhl 7 a chtěl běžet dál. Postupně jsem se začal zlepšovat.

V roce 2014 jsem naběhal lehce přes 500 km, ale hlavní bylo, že mě běh opravdu hrozně chytil. Následovalo téměř 2100 km v roce 2015 a první opravdové trail výběhy včetně fell runningu ve Velké Británii. Také jsem si odběhl první závod v podobě Pardubického půl maratonu a několika kratších závodů na 9 km. Na mé delší výběhy jsem si sebou začal brát foťák a maximálně jsme si je užíval. V roce 2016 jsem pokračoval ve zvyšování uběhnuté vzdálenosti, v závěru roku pohybující se okolo hranice 100 km týdně. To mi umožnilo prodloužit jednotlivé běhy až ke vzdálenostem maratonu.

Motivace

Co mě vlastně na běhu tak chytlo a jak jsem u něj dokázal vydržet? Říká se, že pokud člověk vydrží běhat určitou dobu, "rozjede" se u něj závislost, ze které už se nedá dostat. Pak člověka běh baví prakticky na doživotí. Jde tedy jen o to, vydržet ten začátek. Ani si nepamatuji, kdy u mě k této změně došlo, nicméně musím potvrdit, že běh je pro mě opravdová droga :)
Kunětická hora

Mou hlavní motivací bylo zlepšit si fyzičku. A cíl jsem měl taky jasný - uběhnout časem z domu až na Kunětickou horu a zpět (celkem zhruba 20 kilometrů). Jak jsem na tento cíl přišel? Jednou, když jsem byl na kole na Kunětické hoře, jsem tam potkal mladou běžkyni. Vyběhla si ten drsný kopec (drsný pouze pro nás rodilé pardubáky), pokochala se výhledem, chvilku si odpočla a hned zase běžela dolů. Při návratu do Pardubic jsem ji pak předjížděl na kole a došlo mi, že nejspíš běží až z Pardubic. Ta myšlenka mě naprosto uchvátila. Být schopný si jen tak v poklidu doběhnout na tak hezké místo a zase zpátky. Strašně mě lákalo dokázat to taky ... 

Vegetariánství

Převážně jako vegetarián jsem se poprvé začal stravovat při mém prvním pobytu ve Velké Británii v letech 2012/2013. Během těchto 10 měsíců jsem o vegetariánství nic nevěděl, prostě mi jen přišlo pohodlnější vařit si bez masa. Vařit jsem navíc neuměl, takže jsem se držel většinou toho, na co jsem byl zvyklý z iaido seminářů - rýže, zelenina a tofu :) Na druhou stranu, když se ale šlo někam do restaurace, nebo jsme na bytě vařili společné jídlo, neměl jsem problém maso si dát. Občas jsem si také ohřál rybu (předsmaženou zmraženou). Cítil jsem se dobře, ale v té době jsem ještě neběhal pravidelně, takže žádné velké změny jsem si nevšiml. 

Zlom nastal až při mé druhé návštěvě, tentokrát Lancasteru, kde jsem v roce 2015/2016 strávil 4 měsíce. Tentokrát už jsem jedl opravdu vegetariánskou stravu a byl jsem překvapen, o kolik se mé běhání posunulo. To jsem si potvrdil při mých návratech do ČR, kdy jsem vždy do týdne po návratu na normální stravu onemocněl nějakým nachlazením. Maso jsem proto po mém návratu do ČR výrazně omezil, ale ne zcela vyloučil. 

Vegetariánská varianta anglické snídaně.
Opravdu jako vegetarián jsem se začal stravovat až od léta 2016, konkrétně od mého druhého pobytu v Lancasteru, tentokrát v čistě vegetariánské rodině. Součástí dohody o ubytování bylo přání mého hostitele, aby se u něj doma maso nevařilo. V tom jsem neviděl problém, naopak ta podmínka se mi líbila. A ubytování bylo opravdu úžasné - za dobrou cenu, v centru města, v krásném domě a s vynikajícími lidmi. Co víc si přát. Postupně jsem se začínal dozvídat více informací o vegetariánství a veganství. O etických důvodech, o ekologických důvodech, poprvé jsem jedl v čistě vegetariánských podnicích a ochutnal veganské dorty a další dobroty. Mé běhání se opět zlepšilo a to bylo maximálně důležité, protože jsem potřeboval běhat každý den poměrně velké vzdálenosti (mezi domovem a Univerzitou). Začínal jsem si být touto cestou čím dál tím více jistý a pomalu jsem dospíval k přesvědčení, že i po mém návratu do ČR zůstanu na vegetariánské stravě.

V Anglii není problém sehnat vegetariánskou
verzi čehokoliv - na snímku klobásy. 
Návrat do ČR byla velká změna. Jedna věc je žít jako vegetarián v cizím prostředí, kde člověk nemá problém to vysvětlit novým lidem, navíc v Anglii, kde je vegetariánství naprosto běžná věc. Druhá věc je vysvětlit to rodině, přátelům a kolegům, kteří mají zažité jisté představy. Dostal jsem se tak do úplně nových situací. Některé nebyly příjemné (vášnivé rodinné debaty, posměšky kolegů), některé byly náročné (například dostat oběd ve firmě, kde jsme vyřizovali spolupráci, a kde nebylo na výběr nic vegetariánského - nakonec vyřešeno salátem), a některé naopak maximálně povzbuzující (když se kolega přišel zeptat na některé recepty a další detaily s tím, že by rád vegetariánství zkusil). To období mě ale hrozně bavilo - hledání nových přístupů k jídlu, improvizace, zkoušení nových jídel a každodenní výzva.

Veganství

O veganství jsem víceméně pořádně slyšel poprvé při mé první návštěvě v Lancasteru, od dcery mé hostitelky, která se na Vánoce vracela domů. V té době jsem nechápal, jak někdo může vydržet takto striktní dietu (byť se vlastně o dietu nejedná, ale "laikům" to tak připadá) a už vůbec ne z důvodů, že nechce ubližovat zvířatům. Vždyť pití mléka a jezení sýrů a vajíček přece nemůže nijak ubližovat, myslel jsem si. Samozřejmě jsem chápal, že při jezení masa musí nějaké to zvíře zemřít, a proto mi bylo sympatické jíst jako vegetarián, ale vzdát se mléka, vajíček a hlavně sýru? Nepřipadá v úvahu...

Během mé druhé návštěvy v Lancasteru jsem to viděl podobně. Už jsem sice viděl některé dokumenty obhajující veganské stravování, ale být bez sýra a vajíček? Nemožné. Přestal jsem sice pít kravské mléko (které se v Anglii dá bez problémů nahradit mnohem chutnějšími variantami - mandlovým, kokosovým, atd. při prakticky stejné ceně) a jíst jogurty vyrobené z kravského mléka, ale sýry a vajíčka jsem dál jedl ve velkém. A to hlavně kvůli tomu, že jsem v té době vůbec nejedl pečivo a výrazně omezil příjem sacharidů na úkor tuků a bílkovin. Což by bez sýrů, vajíček a různých vaječných produktů (falešné kuřecí "maso", klobásy, steaky, mleté "maso", ...) bylo podstatně komplikovanější. 

Říkal jsem si, že v Anglii
se kravičky nemají špatně ... 
Veganství mě přesto velice zajímalo a často jsme se o něm s mými hostiteli bavili. Během společných večeří jsme také často měli veganské jídlo, protože někteří přátelé mých hostitelů byli vegani. Ke konci mého pobytu jsem začal hledat více informací a pokračoval po mém návratu. Po shlédnutí dalších dokumentů a čtení nespočtu materiálu mi začalo docházet, že vegetariánství z poctaty věci tolik věcí neřeší. Člověk do sebe dále dostává různé živočišné látky, které se složitě tráví a nejsou pro člověka přirozené. A co teprve antibiotika a různé další sajrajty podávané zvířatům? Jasně, člověk to do sebe nedostane skrze maso, ale stejně se něco přefiltruje do mléka a tím pádem i sýra. To samé vejce. A že při pití mléka a jezení sýra nemusí zemřít žádné zvíře? Jednak to není pravda - dojné krávy umírají díky hrozným podmínkám mnohem dříve (jsou využity na maso), ale hlavně v jakých podmínkách musí celý jejich život být.

Jednoho dne jsem se proto rozhodl, že to zkusím bez sýra. A ono to šlo tak nějak samo. Po pravdě, nejíst sýr mi přišlo jednodušší, než se k tomu kroku odhodlávat. Mé nejoblíbenější jídla do té doby byla totiž smažený sýr a brynzové halušky. A po návratu do ČR jsem si také vychutnával toasty se sýrem (co s člověkem udělá pár měsíců bez pečiva). Nicméně vyřazení sýra proběhlo hladce. Ze začátku jsem jednou zkusil veganský sýr (tavenýr), ale vůbec mi nechutnal - vařením se totiž nerozpustil, ale zůstal tuhý (spíše než chuť sýra mně chyběla ta jeho rozteklá konzistence). Své oblíbené toasty jsem musel upravit (místo sýra jsem je začal mazat různými tofu paštikami a pomazánkami), ale přesto mně po chvíli přestaly chutnat a tak jsem je opět přestal jíst (což je vlastně dobře).

Mé oblíbené veganské potraviny, které kupuji
po kilech - oříšky, quinoa, goji, ...  
Co se týče vajíček, s těmi to bylo ještě jednodušší. Nevím jak se to stalo, ale jednou po mém návratu do ČR jsem si vařil mou do té doby oblíbenou omeletu - takovou obdobu pizzy (tři vejce, a na ně dát hromadu sýru, rajčata, houby, kukuřici, oregano, případně pesto) - ale najednou mi vůbec nechutnala. Ty vajíčka prostě chutnaly nějak divně. Od té doby jsem vůbec neměl chuť na nic z vajec - žádná omeleta, žádná míchaná vajíčka, nebo vejce na tvrdo. Nicméně tam, kde jsem je neviděl (dezerty, buchty, palačinky), tam mi nevadily. A to byl asi ten nejtěžší krok při přechodu na veganské stravování - prakticky přestat jíst vše sladké. Nicméně stejně jako v Anglii (kde jsem sladké jedl pouze jednou za pár týdnů, kdy jsem vyrazil do vynikajícího Pudding house) - po několika dnech si tělo zvykne, chutě se upraví a člověk si pak maximálně užívá sladkou chuť ovoce, nebo třeba i mrkve - mňam.

A jak se na mně projevil přechod z vegetariánství na veganství? Zatím je asi brzy to hodnotit. Nicméně je fakt, že úžasný nárůst energie jako při přechodu z klasického stravování na vegetariánství se nekonal. Jasně, v jednom týdnu se mi podařilo uběhnout můj rekord, co se týče vzdálenosti. Také jsem slušně zaběhl jeden závod a pro sebe si několikrát zaběhl půl maraton. Nicméně ve třetím týdnu jsem kvůli nachlazení odpadl a ještě k tomu si "oddělal" nohu. Zatím těžko říct, zda na to měla vliv strava, přechod samotný, nebo se jedná jen o souhru náhod ... Každopádně vrátit se k vegetariánství pro mě v současnosti nepřipadá v úvahu. Po tom, co člověk všechno ví, už prostě ty etické důvody přehlédnout nejdou.

Statistiky

Jak dlouho jsem vlastně veganem / vegetariánem a k čemu to bylo dobré? 


Ušetřeno pitné vody:
Ušetřeno pitné vody: VodaTicker
Ušetřeno obilovin:
Ušetřeno lesa:
Ušetřeno CO2 emisí:

Poznámka: data vypočtena na základě údajů z webu cowspiracy. Vegetariánství zde ignoruji a v úvahu beru pouze dobu, po kterou jsem veganem.