Zhodnocení roku 2018

Rok 2018 byl mým posledním rokem v nejmladších běžeckých kategoriích. Teď už mě ve vybraných závodech čeká těžká konkurence v podobě kategorie 30+. Takže jak jsem využil svoji poslední možnost na slušná umístění? Nebylo to vůbec špatné - výrazně jsem si zlepšil osobák na půlmaratonu (1:24), vyhrál pro mě nejdůležitější trailový závod na 41 kilometrů a poprvé zvládl odběhnout celý pohár Kunětické 9. Jen závěr roku mě zklamal, když mě s prvními mrazy začaly trápit nejprve kolena a pak opět kyčel. Takže musela následovat pořádná běhací pauza a přehodnocení mých cílů pro další rok.

Běhání

"Pohodová" tepovka po tříhodinovém
závodu

Rok 2018 byl pro mě co se týče závodění zatím nejproduktivnějším rokem vůbec. Zvládl jsem v něm 15 závodů. Z toho tedy 9 patřilo do poháru Kunětické 9 (jaká ironie), ale stejně. Na to, že závodění pro mě opravdu prioritou není, tak jsem spokojený. Měl jsem ale dobrou motivaci - příležitost naposledy si zazávodit v kategorii do 30 let. To znamenalo příležitost na slušné umístění. Zejména delší běhy totiž nejčastěji vyhrávají kluci 30+ (a někdy i 40+). Takže příští roky můžu na pěkné výsledky zapomenout.

A jak jsem to tedy využil? Byť žádné trojité zlato jako v roce 2017 se nekonalo, pocitově jsem dopadl ještě lépe. Mezi mé největší úspěchy považuji: 

• Výhra SAAR Challenge Half (41 km) a posunutí traťového rekordu o téměř 15 minut 
• Uběhnutí 43,5 km za 4h:15min (přes 1300 m. převýšení) v rámci štafety 50 mil železnohorských 
• Zaběhnutí pardubického 1/2 maratonu za 1:24:23

Ale ani další závody nebyly špatné - druhé místo na VyKingovi, kde jsem si skoro o minutu zlepšil osobák, čtvrté místo na 10tce v Heřmaňáku nebo můj nový osobák na desítce Monaka (39:02). Nějak podezřele často se mi závodní průměrné tempo podařilo stáhnout pod 4:00 min/km. 

Získané medaile
za Strava Challenges

Na druhou stranu za objemy jsem se nijak zvlášť nehonil a raději si užíval, že můžu běhat. Držel jsem se skromné hranice 200 kilometrů měsíčně a alespoň jednou za měsíc si zaběhnout půl maraton - tak, abych získal medaile z portálu Strava. Tato výzva však vzala za své v létě, kdy Strava změnila bezpečnostní politiky a soukromé aktivity přestala do žebříčků započítávat. Aby se běhy hodnotily, musely být nastaveny jako veřejné - tedy viditelné pro všechny, včetně nepřihlášených uživatelů. To se mi rozhodně nelíbilo, a medaile jsem tak raději oželel. I přes to jsem ale dál běhal více než 200 kilometrů měsíčně a půl maraton si dával do konce listopadu, kdy se mi zase ozvala kyčel. Bohužel v prosinci jsem tak nenaběhal vůbec nic. Moje statistiky tak vypadají následovně:  

• Celkem naběháno: 2334 km (oproti 1906 km v roce 2017 a 3446 km v roce 2016) 
• Celkem běhů: 204
• Celkový čas: 196 hodin
• Průměrná rychlost: 12 km/h 
• Nastoupáno (ubohých): 16 704 m   

Další aktivity 

Detailní statistiky plaveckého tréninku

Vzhledem k tomu, že jsem toho moc nenaběhal, tak jsem měl alespoň více času věnovat se jiným aktivitám. To se týkalo hlavně plavání, kterému jsem určitě věnoval zatím nejvíce času a podařilo se mi tak trochu vypilovat můj styl. Místo důchodcovské čubičky už bych si tomu dovolil říkat celkem obstojná prsa. Párkrát jsem se už odvážil i do dráhy určené pro kondiční plavání, kde jsem občas dokonce ani nikoho nebrzdil. Celkem jsem uplaval:  

• Celkem uplaváno: 123 km
• Celkem tréninků: 82
• Celkový čas: 62 hodin
• Průměrná rychlost: 2 km/h 

Jako další kompenzační cvičení jsem pak tradičně zařadil nespočet tréninků jógy (od září už i pod profesionálním dohledem), silových tréninků (ne že by to bylo vidět) a dokonce jsem si v létě i párkrát pohodově vyjel na kole. Tím jsem si také jednou splnil tajný mini cíl - dojet si na běžecký závod místo auta na kole.

Odpočinek na kole

Za největší úspěch ale považuji fakt, že jsem se opravdu donutil něco začít dělat s mými zády (viz varování z vegan sport kempu) a od září začal pravidelně chodit na cvičení Pilates. Na zvláštní pocit ze třídy plné žen jsem si rychle zvykl a postupně začal chodit i na všemožné typy jógy (power jóga pro začátečníky, jóga pro zdravá záda, hatha jóga a klasická power jóga - tam už se občas i jiný chlap ukáže :)). Jen můj pokrok určitě není nijak závratný. Nevím, čím to je, ale cviky "s pocitem zatažení tampónu", "překlopení pánve" nebo "těhotenský předklon" mi stále nějak nejdou :)

Z pohledu měřitelných aktivit pomocí GPS (a od léta pak i plavání - nové Garmin hodinky umí zázraky) můj rok vypadal nějak takhle:  

Vegan

V profesním životě se mi pak také dařilo a hlavním úspěchem bylo dokončení mého doktorátu. To se mi podařilo i s obrovským handicapem v podobě o 13 bodů sníženým IQ, se kterým se prý potýkají všichni vegani. No, naštěstí mi to i tak stačilo :)

Ale teď vážně - veganství mně stále naprosto vyhovuje a ověřil jsem si, že i ze zdravotního hlediska se jedná o perfektní typ stravování, což mi potvrdila i moje obvodní lékařka na základě dvou prohlídek a skvělého výsledku krevních testů. Lepší dárek k mému druhému veganskému výročí než její slova "pokračujte v tom, co děláte, protože to očividně funguje" jsem si opravdu přát nemohl.  

Během roku jsem se pak při závodech snažil reprezentovat buď tento blog, nebo komunitu Vegan Sport Club. A co jsem měl příležitost slyšet okolo, tak ostudu jsem rozhodně neudělal. Vtípky typu "jaké řeznictví mě sponzoruje" mě nechávaly klidným a pocit při proběhnutí cílem na prvních pozicích přinášel skvělé zadostiučinění. Jen dojem na Vegan Sport Club jsem asi velký neudělal, když do příspěvku, který o mě zveřejnili, použili fotku s rozlišením snad 10x10 pixelů :) Jasný náznak toho, že příště chtějí vidět první místo!

Blog

Být schopen zase se pořádně
proběhnout - třeba na Žleby

Nový rok mimo sportování také znamená, že můj blog je zase o rok starší. Opět jsem si nekladl jiný cíl než publikovat nový článek každý týden. To se mi dařilo, ale musím přiznat, že hlavně kvůli drobné fintě - psát postupně aktualizované články. Takže takový článek o běžeckém poháru Kunětická devítka mi vyšel na 8 článků. V dalším roce v tomto trendu plánuji pokračovat, třeba v článku Testování nových receptů. Více času na ostatní články mi tak snad umožní udržet či zlepšit jejich kvalitu a konečně také aktualizovat statické stránky jako úvod, recepty a vegan.

Plány a cíle 

Vzhledem k tomu, že po novém zranění se teprve pomalu rozběhávám, na rok 2019 si tedy z hlediska běhání nedávám naprosto žádné cíle. Měl jsem samozřejmě velké plány, jako třeba zaběhnout sám 50 mil železnohorských, ale ty jsou teď ve hvězdách a mnohem přednější pro mě je být zase schopen běhat. Ideálně tak, abych si v létě mohl zaběhnout nějaké parádní delší úseky a také mohl objevovat nová místa. Tak opožděně vše nejlepší do nového roku a ať se daří!