339. Malá cena Monaka

Můj třetí závod za posledních 12 dnů. Tentokrát nohy opravdu bolely už jen při chůzi. Ale počasí bylo krásné, tak proč si nezaběhnout 10 kilometrů v pěkné přírodě Slatiňanských lesů. Nějaké ty ambice samozřejmě byly, ale tentokrát bez nějakých větších ohledů na umístění - tyto závody totiž vyhrávají jiní borci. Každopádně jsem si říkal, že bych alespoň mohl zlepšit můj čas na této trati z roku 2016 (41:14), kdy jsem tu běžel Velkou cenu Monaka.  

Počasí opět vyšlo naprosto nádherně, takže bylo na co se těšit. Před startem jsem se ještě chvíli prošel po okolí a udělal pár fotek. Ale nohy mě znervózňovaly. Po pardubickém půlmaratonu a následující K9 se nějak nechtěly vzpamatovat. A to i přes to, že jsem lehce ubral kilometry a žádné rychlejší běhy jsem nezařazoval. No, ještě dnešek budou muset zvládnout, a pak si dám od závodění chvilku pauzu.

Z procházky po okolí

Před startem jsem se potkal se skvělými běžci z Heřmaňáku, kteří začátkem června pořádají první ročník ultramaratonu 50 mil železnohorských. Závod mě moc láká, ale ještě přemýšlím, jak to udělat (celý ho rozhodně neuběhnu). Každopádně povídání mi čekání na start hrozně zpříjemnilo, takže na nějaký stres nebyl čas a po odstartování mi první kilometr nepřišel vůbec tak rychlý, jako posledně. Možná to bylo také tím, že jsem startoval až asi ve třetí řadě. 

Každopádně předbíhat jsem začal už na prvním kilometru. Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl na to, jak mě na tomto úseku (první seběh) v minulém závodě předbíhali ostatní. Tou dobou jsem si říkal, co blázní, že těch pár vteřin za to nestojí. A teď jsem ten blázen byl já. Následující úsek po široké cestě moc příjemný nebyl - foukal proti nám silný vítr, začalo poprchávat (to bylo alespoň osvěžení) a nohy pořád nic moc. K tomu tempo 3:47 vypadalo na dost přepálený start. Zatím jsem ale mohl, tak proč to nerisknout.

Moje startovní číslo

V následujícím nejobávanějším kopci se mi podařilo předběhnout další dva běžce a první běžkyni. Takhle moc mě ale stehna dlouho nepálila a tepovka až ke 186 byla mým maximem. Následující úsek až téměř ke Kočičímu hrádku pak byl lehce volnější, ale na jeho konci jsem zabral a z posledních sil se mi podařilo předběhnout ještě jednoho běžce. Ale hned jsem toho litoval. Sil mi rychle ubylo a já musel zpomalit. Myslel jsem si, že mě hned zase dá, ale nějak se mu nechtělo. Běžci přede mnou však byly daleko pryč a já tak musel začít dávat pozor na trasu. Přesto jsem na jednom rozcestí zazmatkoval, ale běžec za mnou na mě naštěstí zařval - samozřejmě bych se vydal špatně. Na dalších odbočkách na mě pro jistotu už řval předem (moc jsem mu za to v cíli poděkoval, bez něj bych tam možná ještě bloudil). Příště musím při rozpravě dávat větší pozor - myslel jsem, že naše značení je jen bílé, ale bylo převážně žluté.

Asi do 7. kilometru jsem opravdu trpěl. Nohy šíleně bolely a měl jsem prostě dost. Naštěstí následující přeháňka mě opět trochu probrala, a hlavně úsek mezi 7. - 8. kilometrem a seběh okolo 9. kilometru byly opravdu parádní a i přes dva spadlé stromy (na které nás na startu upozorňovali) jsem si je moc užil. Konečně zpátky na silnici jsem byl překvapený, jak moc mi i to poslední minimální stoupání dává zabrat. Naštěstí do cíle už to pak bylo mírně z kopce. Bylo to prostě totálně nadoraz - což dokazuje moje cílová fotografie. Měl bych ji zcenzurovat, ale schválně ji tu nechám. Ať je vidět, že ani běžecký svět není pořád jen růžový :)  

Rozhodně moje "nejlepší" běžecká
fotka! * 

A výsledek? Čas 39:02 je pro mě oproti minulému závodu hodně slušné zlepšení! K tomu nečekaně 2. místo v kategorii a 7. celkově. Jen se musím omluvit Pavlovi, kterému se nezdálo, že mám nějak podezřele často tempo pod 4 min / km. Sliboval jsem mu, že tentokrát to určitě pod 4 nebude :)

(Ale podle hodinek to opravdu nebylo - ukazují mi průměrné tempo 4:01 - naměřily totiž asi o 300 metrů méně).

Oficiální výsledky (excel soubor)
Strava Flyby

Krátké video z posledních 3 závodů 

Záznam závodu

* Ostudná fotografie převzata z oficiální fotogalerie závodu