neděle 10. června 2018

Kunětická devítka - běžecký pohár 2018

Kunětická devítka (K9) je již tradiční série běžeckých závodů pořádaných od dubna do října. Pohár obsahuje celkem 12 závodů - 11 klasických a jeden hlavní. Prvních 10 závodníků v každé kategorii pak obdrží body, které se mezi závody sčítají. No a kdo jich má nejvíce tak vyhraje. Samozřejmě platí určitá další pravidla (účast na minimálně 5 závodech, a započítává se maximálně 8 nejlepších výsledků). V minulých letech jsem si zaběhl jen pár ojedinělých závodů, zato letos bych konečně chtěl zkusit odběhnout celý pohár (tedy alespoň těch 8 závodů).  

Kunětickou devítku jsem poprvé vyzkoušel v roce 2015. Jednalo se pro mě o naprostý masakr. Že mě závod takhle zničí jsem opravdu netušil. Závod jsem dokončil při průměrném tepu neuvěřitelných 190. Není divu, že mé vzpomínky nebyly příliš pozitivní :) V tom roce jsem si ji zaběhl ještě jednou (to už bylo mnohem lepší), ale za to následující ročníky mi vůbec nevyšly. Letos konečně ve středu odpoledne neučím a mám tak volno, takže bych se rád zúčastnil co nejvíce závodů.   

5. Kunětická devítka - 6.6.2018 

Těsně na 6. místě
Po sobotní parádní akci - 50 mil železnohorských - se mi po pravdě na další závod moc nechtělo. Ale nohy už byly relativně v pořádku a já se také celkem zregeneroval, tak přece nevynechám. Uklidňoval jsem se, že tentokrát bude mým cílem pouze to doběhnout a pokud možno získat alespoň nějaké bodíky. Start jsem proto vzal opravdu zlehka (na místní poměry) - vyběhl jsem tak třicátý. Ani nevím jak, ale na prvním klesání a následné rovince jsem pár lidí předběhl a na focení u následující křižovatky jsem se tak ocitl na 6. místě. Takhle doběhnout by mi bohatě stačilo. První čtveřice opět zázračně zmizela a přede mnou byl na dohled akorát Norbert ze sokola Kolín. Těsně za mnou jsem pak slyšel slušný dupot skupinky běžců. Raději jsem se neohlížel a dupot začal postupně ustávat až úplně utichl. Na otočce v Němčicích jsem si řekl, že se prostě budu držet za Norbertem a uvidíme. 

Hlavně jsem se musel šetřit, abych nějak zvládl závěr - bylo mi jasné, že stehnům se stoupáček na Kuňku nebude líbit ani trošičku. Poměrně příjemným tempem jsem proto pokračoval kolem chatek až k odbočce přes louku, kde jsme akorát prošvihli právě přijíždějícího fotografa - takže tentokrát bez fotky. Každopádně úvodní trojici jsem jen zahlédl zmizet do následujícího lesíka, takže očividně byli o hodně více vepředu než obvykle. Co mě ale znervóznilo, byla pronásledující skupinka asi 4 nebo 5 běžců, která za mnou mohla být jen takových 100 metrů. Ti by mě teda doběhnout nemuseli. Trošku jsem proto přidal a pomalu začal stahovat Norbertův náskok.

Stíhací skupinka je mi v patách
Při návratu směr Kuňka jsem na cestě minul mého kolegu z projektu - plácli jsme si a ještě mě pochválil. To mi dodalo neuvěřitelně energie a po pár vteřinách jsem Norberta slušným tempem předběhl. Snažil jsem se běžet, co to šlo, protože mi bylo jasné, že do kopce tentokrát nenaženu ani ň. Spíše hodně ztratím. Každopádně první lehké stoupání celkem šlo a na následující otočce jsem zjistil, že Norbert už je za mnou asi 100 metrů a pronásledující skupinku jsem neviděl vůbec. Že bych mohl doběhnout zase pátý? První stoupák jsem vyběhl, ale musel jsem do toho dát všechno. Následující seběh jsem začal v protisměru potkávat běžce z nějakého jiného závodu. Ty jsem pak doběhl na následujících schodech. Konečně jsem si v praxi ověřil, jaký je rozdíl mezi tím schody jít a běžet. Běžce z druhého závodu, kteří schody šli jsem bez problémů předběhl, kdežto běžícího kluka (byť pomalu) jsem pouze lehce dohnal, ale nepředběhl. Díky tomuto zpestření jsem neměl moc čas myslet na pálící stehna. Nahoře už mě jen dál nakoplo plácnutí s dalším kamarádem a už jsem to mezi turisty valil z kopce do cíle. V seběhu jsem ještě minul druhého fotografa, který na mě zavolal: "Tys do toho tentokrát zaťal dráp!". Dneska mě fakt všichni jenom povzbuzují. Díky! Cílem jsem proběhl tentokrát sice v mém nejhorším čase 35:21, ale za to opět na 5. celkovém místě a 2. v kategorii. Vzhledem k sobotnímu závodu naprostá spokojenost! Jen teda nechápu, jaký je rozdíl v tom, běžet relativně na pohodu, nebo do toho dát všechno - vždycky končím na stejném místě :) Celkově tedy stále druhý s 38 body.

Oficiální výsledky
Strava Flyby

4. Kunětická devítka - 23.5.2018 

Na chvíli čtvrtý
Tentokrát se jednalo o mojí nejpohodovější K9, co jsem kdy běžel. Nevím, zda za to mohlo počasí (pod mrakem, s rozumným větrem a kolem 22 stupňů), můj páteční narozeninový běh, nebo prostě samotný průběh závodu.

Ten začal samozřejmě pěkně zostra a hned na prvním kilometru jsem se ocitl na 4. místě (první trojice se samozřejmě tradičně odtrhla a zmizela v nedo-běhnu a později i nedohlednu). Těsně za sebou jsem však slyšel běžce - Jirku, který mně pěkně dupal na paty a v Němčicích mě neuvěřitelným tempem předběhl. Takže zase zpátky 5. místo. Jirka mi však nakonec neutekl a celý zbytek závodu jsem se držel těsně za ním. Chvilkami docela zpomaloval a já měl dost sil, takže jsem si říkal, že bych ho i možná předběhl, ale otázkou bylo na jak dlouho. Nepochyboval jsem o tom, že by mi to rychle vrátil. Oproti mé klasické taktice - valit to, co to jen jde a doufat, že neodpadnu, jsem se rozhodl jít na to jinak.

Moje nová taktika spočívala v tom, šetřit síly, držet se těsně za Jirkou a jakmile začne stoupání, pěkně mu to natřít :) To znělo jako dobrý plán a až do začátku stoupání se mně díky tomu běželo opravdu krásně. V porovnání s minulými závody byla moje průměrná tepová frekvence o 1 bpm nižší, než na minulé K9 a o celé 3 bpm nižší než při letošní první K9. Jak moc je tak minimální rozdíl znát. Jediné obavy jsem tak měl, zda běžíme dost rychle, aby nás nedoběhli další běžci - přeci jenom, teď nebyli tak daleko, jak jsem byl zvyklý, ale obavy to byly zbytečné.

Šetřím síly těsně za Jirkou
Můj plán se začal hroutit, když v začátku stoupání Jirka nezpomaloval. Stále jsem však byl těsně za ním a čekal jsem na vhodnější příležitost. Že žádná taková nebude mi začínalo být jasné na prvním krátkém, ale brutálním stoupáku, na kterém mně Jirka neuvěřitelně utekl. Nevím, zda moje kopcovitá technika stojí tak hodně za ..., nebo mám prostě krátké nohy (víc už prostě natáhnout nešly), ale očividně jsem byl pomalý. Na rovince a klesání jsem sice ztrátu dohnal, ale pak následoval dlouhý úsek schodů. A tam to bylo to samé. Přišlo mi, že Jirka je úplně vyletěl. Zřejmě dělal delší kroky. Nevím, jestli jsem tak malý, nebo je to tím, že mi přijde efektivnější dělat co nejmenší, ale rychlé kroky a našlapovat tak na každý schod (což asi opravdu nebude nejrychlejší způsob). I když jsem tak dělal, co jsem mohl, nahoře už bylo jasné, že skončím opět pátý. A také že ano, s časem 34:56. Vzhledem k tomu, že tentokrát se Tomáš nezúčastnil jsem ale v kategorii první! V celkovém pořadí se tak s 29 body posouvám na druhé místo.

V cíli jsem pak Jirkovi zašel poděkovat za příjemné vedení celým závodem. Zůstal jsem docela překvapený, když jsem se dozvěděl, že Jirka normálně K9 běhá o minutu a půl rychleji, ale dnes se kvůli zranění rozhodl šetřit. Měl jsem tak prostě jen štěstí :)

Oficiální výsledky
Strava Flyby 


3. Kunětická devítka - 9.5.2018 

Konečně jsem měl před závodem "pořádný" oddech - celých 14 dnů bez závodění, takže to vypadalo na ideální podmínky. Nohy mi sice stále nepřipadaly ideálně odpočaté, ale co. Počasí bylo tentokrát opět letní - slunečno, přes 22 stupňů, a celkem nepříjemné dusno. 
Pohodička po prvním kilometru *

Start proběhl naprosto klasicky - hned se to valilo tempem 3:44 :) Chtěl jsem se opět držet za Milošem, ale hned ze začátku mi s dalšími třemi závodníky utekl. Prakticky ihned jsem se tak ocitl na mém "tradičním" pátém místě. Mezera za první skupinkou byla docela velká a postupně se zvětšovala. Za mnou jsem také nikoho neslyšel a kromě startu jsem tak běžel celý závod sám. Byl to zvláštní pocit, spíše jako z klasického tréninku než ze závodu. Motivace hnát to na doraz tak moc nebyla a první asi 4 kilometry mně přišly pocitově o něco pomalejší, než posledně - byť asi o moc pomalejší nebyly. Každopádně otevřený úsek do Němčic nepříjemně svítilo sluníčko a po otočce zase proti nám foukal vítr. To si člověk nevybere :) Slibovaná bouřka by osvěžila, ale bohužel ani kapička. 

Na asi 4. kilometru mě Miloš opět překvapil, když jsem ho zahlédl několik metrů se vracet a něco sbírat ze země. Po závodu jsem se dozvěděl, že zachraňoval slepýše, abychom ho neušlapali. Na úkor prvního místa. To by ale nebyl Miloš, aby to brzy zase nedohnal. V lesním úseku mezi chatkami jsem ještě trochu zpomalil - dohnat první čtveřici bylo nemožné a za mnou jsem stále nikoho neslyšel. Takže žádný stres. Pomalejší tempo docela bodlo. 

Úvodní čtyřka, já, a zbytek *
Po výběhu z lesa na 6. kilometru jsem pak konečně viděl celou situaci. Na prvním místě suverénně Miloš, 100 metrů za ním další dva, 100 metrů za nimi 4. běžec a asi 100 metrů za ním já. Za mnou pak byla slušná mezera, určitě přes 200 metrů. Mohl jsem tak zůstat relativně v klidu, za což jsem byl rád, protože jsem měl opět dost. Hned začátek stoupání tentokrát "zpříjemnil" extrémně vysušený povrch polní cesty, takže jsem měl pocit, jako by se mi nohy topily v tekutém písku. Vydupat následující stoupáky pak bylo opět peklo, ale na fotografa na obávaných schodech jsem dokázal i promluvit. Přesto ale fotografie zřejmě publikovatelná nebyla, protože na web se nedostala :) Starší paní, která povzbuzovala nad schody, bych nejraději objal, jak jsem byl rád, že už jsem nahoře. Seběh už byl tradičně užívačka a do cíle už jsem poklidně doběhl v čase 34:58 na 2. místě v kategorii a celkovém 5. Takže naprosto stejné umístění, jako minule. V poháru jsem se tak s celkovými 18 body posunul z 5. na 3. místo. 

Oficiální výsledky
Strava Flyby

2. Kunětická devítka - 18.4.2018 

První letošní závod byl 3 dny před pardubickým půlmaratonem, takže to jsem se raději nezúčastnil a místo toho jsem relaxoval (pomalým během a nějakým tím posilováním :) ). Moje první K9 tak byla až o týden později - pro změnu 4 dny po půlmaratonu. Co si budeme povídat, po mém letošním výkonu nohy nebyly 100% odpočaté, ale na nějaké to rozumné doběhnutí by to mělo stačit, říkal jsem si. 

V Němčicích na 6. místě
Počasí vyšlo naprosto krásně - modrá obloha, sluníčko a 20 stupňů. Protože jsem měl celkem dost času, před závodem jsem si ještě stihl dát menší procházku okolo hradu. Pak už následovalo (velice) krátké rozběhnutí a šlo se na start. Ten proběhl u tohoto závodu naprosto klasicky - napálit to, co to jen jde (v mém případě tempo na první kilometr 3:41 min). To stačilo na to, být v první asi desítce lidí. Stejně ale byla kolem slušná tlačenice a já se tak držel kousek za Milošem, který se stává mým ověřeným vodičem :) Na první zatáčce a následném klesání jsem ho na chvilku předběhl, ale pak na rovince mě samozřejmě opět dal. U následujících chatiček se však zastavil na pokec s mladými kamarádkami. Neuvěřitelné. Říkal jsem si, za jak dlouho mě zase předběhne :)

V tu chvíli už se od nás odpojili běžci z krátkého okruhu a já byl na 6 místě. Tempo stále stejné, takže jsem neměl ani moc času kochat se výhledem na hrad. Prakticky stejně jsme běželi až k dalším chatkám, kde se mi podařilo předběhnout pátého Norberta (který, jak jsem se dozvěděl v cíli, skvěle zaběhl pardubickou půlku za nějakých 1:22). Přede mnou jsem tak už viděl jen úvodní trojku (daleko) a za nimi o kousek dál Tomáše. Chvilku jsem si říkal, že bych ho mohl doběhnout, ale sil rychle ubývalo a od asi 6 kilometru nastalo klasické peklo.

U chatek už pátý
Trasa začala stoupat a já už opravdu moc nemohl, takže jsem se jen snažil, co to šlo, ale na doběhnutí Toma to opravdu nestačilo. Tepovka okolo 180 mi hodně připomínala můj první závod. Opravdu pyšný jsem ale na to, že jsem ve stoupáku ani na schodech nepřešel do chůze. Ale byl to boj. Nad schody jsem už povzbuzující rodince ani nedokázal odpovědět, tak jsem jen ukázal palec nahoru a pokračoval rychlým seběhem dolů. Každopádně můj výsledný čas je můj nový rekord na této trati - 34:39. K tomu 2. místo v kategorii (5. místo celkově). V poháru tak začínám na pěkném 5. místě.

Tak a teď už opravdu následující dny zvolním a užiju si pěkně klidné běhy. Hodinky budou mít radost - už po druhé během 4 dnů na mě řvou, že moje tréninky jsou moc náročné a mohou být nebezpečné. A také, že k pořádné regeneraci bych neměl následující 3 dny běhat. Jasně :)

Oficiální výsledky
Strava Flyby


* Obrázky převzaty z oficiální fotogalerie závodu

Žádné komentáře:

Okomentovat