pátek 11. května 2018

Kunětická devítka - běžecký pohár 2018

Kunětická devítka (K9) je již tradiční série běžeckých závodů pořádaných od dubna do října. Pohár obsahuje celkem 12 závodů - 11 klasických a jeden hlavní. Prvních 10 závodníků v každé kategorii pak obdrží body, které se mezi závody sčítají. No a kdo jich má nejvíce tak vyhraje. Samozřejmě platí určitá další pravidla (účast na minimálně 5 závodech, a započítává se maximálně 8 nejlepších výsledků). V minulých letech jsem si zaběhl jen pár ojedinělých závodů, zato letos bych konečně chtěl zkusit odběhnout celý pohár (tedy alespoň těch 8 závodů).  

Kunětickou devítku jsem poprvé vyzkoušel v roce 2015. Jednalo se pro mě o naprostý masakr. Že mě závod takhle zničí jsem opravdu netušil. Závod jsem dokončil při průměrném tepu neuvěřitelných 190. Není divu, že mé vzpomínky nebyly příliš pozitivní :) V tom roce jsem si ji zaběhl ještě jednou (to už bylo mnohem lepší), ale za to následující ročníky mi vůbec nevyšly. Letos konečně ve středu odpoledne neučím a mám tak volno, takže bych se rád zúčastnil co nejvíce závodů.   

3. Kunětická devítka - 9.5.2018 

Konečně jsem měl před závodem "pořádný" oddech - celých 14 dnů bez závodění, takže to vypadalo na ideální podmínky. Nohy mi sice stále nepřipadaly ideálně odpočaté, ale co. Počasí bylo tentokrát opět letní - slunečno, přes 22 stupňů, a celkem nepříjemné dusno. 
Pohodička po prvním kilometru *

Start proběhl naprosto klasicky - hned se to valilo tempem 3:44 :) Chtěl jsem se opět držet za Milošem, ale hned ze začátku mi s dalšími třemi závodníky utekl. Prakticky ihned jsem se tak ocitl na mém "tradičním" pátém místě. Mezera za první skupinkou byla docela velká a postupně se zvětšovala. Za mnou jsem také nikoho neslyšel a kromě startu jsem tak běžel celý závod sám. Byl to zvláštní pocit, spíše jako z klasického tréninku než ze závodu. Motivace hnát to na doraz tak moc nebyla a první asi 4 kilometry mně přišly pocitově o něco pomalejší, než posledně - byť asi o moc pomalejší nebyly. Každopádně otevřený úsek do Němčic nepříjemně svítilo sluníčko a po otočce zase proti nám foukal vítr. To si člověk nevybere :) Slibovaná bouřka by osvěžila, ale bohužel ani kapička. 

Na asi 4. kilometru mě Miloš opět překvapil, když jsem ho zahlédl několik metrů se vracet a něco sbírat ze země. Po závodu jsem se dozvěděl, že zachraňoval slepýše, abychom ho neušlapali. Na úkor prvního místa. To by ale nebyl Miloš, aby to brzy zase nedohnal. V lesním úseku mezi chatkami jsem ještě trochu zpomalil - dohnat první čtveřici bylo nemožné a za mnou jsem stále nikoho neslyšel. Takže žádný stres. Pomalejší tempo docela bodlo. 

Úvodní čtyřka, já, a zbytek *
Po výběhu z lesa na 6. kilometru jsem pak konečně viděl celou situaci. Na prvním místě suverénně Miloš, 100 metrů za ním další dva, 100 metrů za nimi 4. běžec a asi 100 metrů za ním já. Za mnou pak byla slušná mezera, určitě přes 200 metrů. Mohl jsem tak zůstat relativně v klidu, za což jsem byl rád, protože jsem měl opět dost. Hned začátek stoupání tentokrát "zpříjemnil" extrémně vysušený povrch polní cesty, takže jsem měl pocit, jako by se mi nohy topily v tekutém písku. Vydupat následující stoupáky pak bylo opět peklo, ale na fotografa na obávaných schodech jsem dokázal i promluvit. Přesto ale fotografie zřejmě publikovatelná nebyla, protože na web se nedostala :) Starší paní, která povzbuzovala nad schody, bych nejraději objal, jak jsem byl rád, že už jsem nahoře. Seběh už byl tradičně užívačka a do cíle už jsem poklidně doběhl v čase 34:58 na 2. místě v kategorii a celkovém 5. Takže naprosto stejné umístění, jako minule. V poháru jsem se tak s celkovými 18 body posunul z 5. na 3. místo. 

Oficiální výsledky
Strava Flyby

2. Kunětická devítka - 18.4.2018 

První letošní závod byl 3 dny před pardubickým půlmaratonem, takže to jsem se raději nezúčastnil a místo toho jsem relaxoval (pomalým během a nějakým tím posilováním :) ). Moje první K9 tak byla až o týden později - pro změnu 4 dny po půlmaratonu. Co si budeme povídat, po mém letošním výkonu nohy nebyly 100% odpočaté, ale na nějaké to rozumné doběhnutí by to mělo stačit, říkal jsem si. 

V Němčicích na 6. místě
Počasí vyšlo naprosto krásně - modrá obloha, sluníčko a 20 stupňů. Protože jsem měl celkem dost času, před závodem jsem si ještě stihl dát menší procházku okolo hradu. Pak už následovalo (velice) krátké rozběhnutí a šlo se na start. Ten proběhl u tohoto závodu naprosto klasicky - napálit to, co to jen jde (v mém případě tempo na první kilometr 3:41 min). To stačilo na to, být v první asi desítce lidí. Stejně ale byla kolem slušná tlačenice a já se tak držel kousek za Milošem, který se stává mým ověřeným vodičem :) Na první zatáčce a následném klesání jsem ho na chvilku předběhl, ale pak na rovince mě samozřejmě opět dal. U následujících chatiček se však zastavil na pokec s mladými kamarádkami. Neuvěřitelné. Říkal jsem si, za jak dlouho mě zase předběhne :)

V tu chvíli už se od nás odpojili běžci z krátkého okruhu a já byl na 6 místě. Tempo stále stejné, takže jsem neměl ani moc času kochat se výhledem na hrad. Prakticky stejně jsme běželi až k dalším chatkám, kde se mi podařilo předběhnout pátého Norberta (který, jak jsem se dozvěděl v cíli, skvěle zaběhl pardubickou půlku za nějakých 1:22). Přede mnou jsem tak už viděl jen úvodní trojku (daleko) a za nimi o kousek dál Tomáše. Chvilku jsem si říkal, že bych ho mohl doběhnout, ale sil rychle ubývalo a od asi 6 kilometru nastalo klasické peklo.

U chatek už pátý
Trasa začala stoupat a já už opravdu moc nemohl, takže jsem se jen snažil, co to šlo, ale na doběhnutí Toma to opravdu nestačilo. Tepovka okolo 180 mi hodně připomínala můj první závod. Opravdu pyšný jsem ale na to, že jsem ve stoupáku ani na schodech nepřešel do chůze. Ale byl to boj. Nad schody jsem už povzbuzující rodince ani nedokázal odpovědět, tak jsem jen ukázal palec nahoru a pokračoval rychlým seběhem dolů. Každopádně můj výsledný čas je můj nový rekord na této trati - 34:39. K tomu 2. místo v kategorii (5. místo celkově). V poháru tak začínám na pěkném 5. místě.

Tak a teď už opravdu následující dny zvolním a užiju si pěkně klidné běhy. Hodinky budou mít radost - už po druhé během 4 dnů na mě řvou, že moje tréninky jsou moc náročné a mohou být nebezpečné. A také, že k pořádné regeneraci bych neměl následující 3 dny běhat. Jasně :)

Oficiální výsledky
Strava Flyby


* Obrázky převzaty z oficiální fotogalerie závodu

Žádné komentáře:

Okomentovat