pátek 14. prosince 2018

Testování nových receptů

Při mém druhém veganském výročí jsem si slíbil vyjet ze zajetého stereotypu vaření stále stejných jídel. Chtěl jsem zase začít trochu experimentovat a vyzkoušet nové recepty, které jsem si uložil do hromádky "někdy až bude čas" = nikdy. A když už testovat nové recepty, tak proč je rovnou nedat ochutnat i ostatním a ukázat tak, že veganské stravování není vůbec špatné a nemusí být náročné? Tedy v případě, že se recepty podaří :) Abych zůstal motivovaný, sám pro sebe jsem si stanovil cíl vyzkoušet alespoň jeden nový recept každé dva týdny. To by tím pádem mělo vyjít na hezkých 24 receptů do mého dalšího výročí. 

Článek postupně aktualizuji o nové recepty. Pokud ho tak čtete poprvé, můžete to vzít odspodu. Název každého jídla je zároveň odkazem na recept, který jsem zkoušel. Tentokrát nebudu podrobně popisovat přípravu, ale uvedu jen podstatnější změny, které jsem v receptu udělal. A k tomu také pokud možno názory ostatních - jak jim chutnalo, nebo nechutnalo.

Lasagne jsem sice už jednou připravoval, ale určitě ne podle tohoto receptu. Vlastně ani tohoto receptu jsem se moc nedržel, byla to spíše improvizace. Na základ jsem použil červenou čočku, rajčata, rajčatové pyré a nějaké to koření. V prostřední vrstvě jsem pak navíc rozprostřel žampióny a úplně nahoru přidal plátky rajčat a vše polil kešu sýrem. Takto připravené lasagne se pak pekly lehce přes hodinu (na krabičce psali asi 40 minut, ale tomu jsem opravdu nevěřil). Výsledek stál za to. Lasagne prostě nikdy nezklamou a zatím neznám nikoho, komu by nechutnaly. Pravda, někdo si je musel "vylepšit" parmazánem. Ale i tak jsem dostal pochvalu.  

Falafel je jedno z mých nejoblíbenějších jídel (hlavně v UK), ale nikdy mě nějak nenapadlo si ho udělat sám. V kombinaci s quinoou se navíc jedná o proteinovou bombu. A dip z kurkumy byl hodně netradiční. Tentokrát jídlo chutnalo naprosto každému. Opět jsem udělal pár úprav - kokosový olej místo olivového, medvědí česnek místo klasického, nějaké to pikantní koření navíc, a také mi na poslední placičky došla cizrnová mouka - nahradil jsem pohankovou (přidával jsem pouze tak, aby se placičky moc nelepily). Jo a čekat dvě hodiny na vychladnutí těsta? Na to má opravdu někdo čas? :) Jen další den už placičky nebyly křupavé, ale pěkně gumové.  

Na palačinky jsem ani nevím proč úplně zanevřel, takže hned prvním jídlem jsem se rozhodl to napravit. Původním receptem jsem se inspiroval opravdu hodně volně. Já použil mražený listový špenát a k zahuštění ovesné vločky s trochou pohankové mouky. Směs jsem pak pořádně osolil a ochutil medvědím česnekem. Samotné smažení zpočátku vypadalo hodně tragicky, ale po přidání více ovesných vloček už palačinky celkem držely tvar - stejně je ale potřeba dělat je menší. Některé jsem zkoušel smažit na troše kokosového oleje - jsou pak křupavější. Plánoval jsem je namazat humusem, ale nakonec jsem je zblajzl jen tak.
Varování: nic pro ortodoxní masožravce (pokud nejsou opravdu hladoví - zřejmě to vypadá až moc zdravě). 


Žádné komentáře:

Okomentovat