středa 10. dubna 2019

Testování nových receptů

Při mém druhém veganském výročí jsem si slíbil vyjet ze zajetého stereotypu vaření stále stejných jídel. Chtěl jsem zase začít trochu experimentovat a vyzkoušet nové recepty, které jsem si uložil do hromádky "někdy až bude čas" ( = nikdy). A když už testovat nové recepty, tak proč je rovnou nedat ochutnat i ostatním a ukázat tak, že veganské stravování není vůbec špatné a nemusí být náročné? Tedy v případě, že se recepty podaří :) Abych zůstal motivovaný, sám pro sebe jsem si stanovil cíl vyzkoušet alespoň jeden nový recept každé dva týdny. To by tím pádem mělo vyjít na hezkých 24 receptů do mého dalšího výročí.

Článek postupně aktualizuji o nové recepty. Pokud ho tak čtete poprvé, můžete to vzít odspodu. Název každého jídla je zároveň odkazem na recept, který jsem zkoušel. Tentokrát nebudu podrobně popisovat přípravu, ale uvedu jen podstatnější změny, které jsem v receptu udělal. A k tomu také pokud možno názory ostatních - jak jim chutnalo, nebo nechutnalo.

Na přípravu sekané, karbanátku, burgeru, nebo jiného mletého "masa" existuje spousta veganských receptů. Většina je ale založena na luštěninách, oříšcích nebo semínkách. Tento recept si vystačí pouze s quinoou, cuketou, cibulí a nějakým tím kořením. Hodí se tak třeba pro alergiky. Původní recept jsem ale musel hodně upravit. Použil jsem 300 g quinoy vařené v zeleninovém vývaru s pikantním grilovacím kořením. Cibulku jsem "osmažil" nasucho a pak k ní na chvilku přidal nastrouhanou cuketu se solí, pepřem a sójovou omáčkou. Vše jsem pak smíchal, dochutil, a nakonec přidal pohankovou mouku. Vytvaroval jsem šišky na sekanou a dal je péci do trouby na pečícím papíře - asi hodinu na 200°C. Sekaná se skvěle hodila právě k rajské omáčce z minulého testu.    

Recept je sice opravdu velice jednoduchý, ale je potřeba ho trochu "zveganizovat". Cibulku jsem osmažil nasucho, přidal doporučené koření a protlak (asi 400 ml). Po chvilce jsem vše zalil zeleninovým vývarem (vyšlo mi to na asi 500 ml) a omáčku zahustil pohankovou krupicí - slovo jíška neznám. Pak už stačilo omáčku jen dochutit solí, pepřem a také jsem přidal trošku agávového sirupu (místo cukru). K omáčce se skvěle hodí třeba špaldové těstoviny a samozřejmě nějaké to mleté "maso" - může být třeba oříškový nut roast, nebo sekaná z quinoy. Ale o tom až příště ... 

Musaku jsem poprvé ochutnal až nedávno v Barceloně, kde jsem si také hned slíbil, že ji zkusím připravit. Jsou to v podstatě takové zdravější lasagne, kde místo těstovin jsou použity brambory. Existuje spousta variant receptu, já si našel jednodušší, ale i tak to pravděpodobně bylo nejkomplikovanější jídlo, co jsem kdy připravoval (pro průměrné kuchtíky to ale bude brnkačka). Raději jsem tedy moc neexperimentoval, jen s česnekem a olejem jsem trochu víc šetřil a škrob jsem vynechal úplně. Místo sójového masa jsem pak použil bílé tofu a bešamel ještě posypal kešu parmazánem. A výsledek? Každý, kdo ochutnal, byl nadšený. Plech zmizel ani nevím jak. Velká dobrota.     

Tenhle jednoduchý recept jsem si hodně upravil. Místo fazolí jsem použil cizrnu (plechovku), vynechal olej a jeden stroužek česneku a přidal lahůdkové droždí (2 lžíce). Aby byla pomazánka roztíratelná, přidal jsem trochu nálevu z cizrny a vše důkladně rozmixoval. Po přendání pomazánky jsem zbytky v mixéru zalil nálevem a vytvořil tak omáčku, která se skvěle hodila k těstovinám i k přípravě kuskusu (místo vody). Samotnou pomazánku jsem pak k těmto jídlům přidal. Na pečivo jsem ji nevyzkoušel - zrovna jsem žádné neměl po ruce. 

Místo burgerů jsem připravil karbanátky, které se skvěle hodily k bramborové kaši. Recept jsem proto zjednodušil - žádné brambory, žádný olej a o harisse nebo cilantru jsem v životě neslyšel. Těsto poměrně lepilo, takže jsem byl rád, že mi zbyla uvařená quinoa, kterou jsem si při tvarování karbanátků vypomáhal. Karbanátky jsem pak pekl v troubě na pečícím papíru asi hodinu (200° a jednou jsem je otočil). Chutnaly skvěle (všem) a byl jsem opravdu překvapen, jak křupavé byly i bez oleje. A dokonce i další dny se daly bez problémů jíst.    

Že z veganských lotus sušenek lze připravit cheesecake vím už skoro dva roky. Shodou náhod se ke mně dostaly tři balení sušenek, takže o dortu bylo rozhodnuto. Na spodní vrstvu jsem použil necelé dvě balení a trochu kokosového oleje. V prostřední vrstvě jsem pak použil pouze kešu, kokosové máslo, vodu, banán a vanilkové aroma. Po zmražení jsem pak vše pak polil rozehřátou lotus pomazánkou (crunchy - totální slast) a posypal nalámanými sušenkami. O tom, že z tohoto dortu byli nadšeni opravdu všichni, asi netřeba pochybovat :)    

Tak tahle rychlovka měla opravdu úspěch! Prostě čím nezdravěji jídlo vypadá, tím víc chutná. Ale recept přece jasně říká, že se jedná cituji "o zdravé a uspokojující jídlo". S druhou částí rozhodně souhlasím a první radši neřeším. Recept je opravdu jednoduchý, ale stejně jsem si ho ještě zjednodušil - místo mandlového mléka jsem použil vodu a mražené borůvky nahradil kvalitní borůvkovou marmeládou. A lepkem jsem se také netrápil. Myslím, že tenhle dezert budu muset dělat častěji. Jen nevím, jestli by název neměl být spíše "americký toast". 

Konečně jsem se překonal a do nového roku vykročil napravením velkého restu - vyzkoušením mého prvního quiche. Receptu jsem se tentokrát raději držel poměrně důsledně. Jen místo cizrnové mouky jsem zkombinoval kukuřičnou, rýžovou a pohankovou a olivový olej nahradil kokosovým. Formu jsem vyložil pečícím papírem, takže další olej už nebyl potřeba. Cibuli jsem pak použil jarní (dva výhonky) a vše navíc posypal kešu parmazánem. Jako na obrázku to rozhodně nevypadalo (můj mixér samozřejmě žádné nerozmixované kousky nenechal a celá směs tak byla brčálově zelená), ale na první pokus to nebylo vyloženě špatné. Ale stále se jednalo o nejhorší quiche, co jsem kdy jedl. Hodnocení objektivníma očima prý tak 6/10. S quichem jsem tedy ještě rozhodně neskončil.  

Při procházení mých zásob jsem nedávno objevil obyčejnou čočku, kterou byl nejvyšší čas spotřebovat. Komu by se však chtělo čekat věčnost na její uvaření, když červenou čočku může mít hotovou do 10 minut? Nicméně předvánoční čas byl pro klasickou čočku ideální, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet klasickou školní čočku na kyselo. Uvedený recept jsem zkombinoval s opravdu minimalistickým a k čočce přidal zeleninu (řapíkatý celer, bílou papriku a mrkev) povařenou na sójové omáčce s kmínem, pepřem, vše pořádně osolil, a hlavně ochutil umeoctem. K tomu jsem si osmažil uzený tempeh a pro mě dávno zapomenuté jídlo bylo na světě. Jen v trochu lepší variantě. Ale i tak jsem na něj stejně raději nikoho nezval. 

Lasagne jsem sice už jednou připravoval, ale určitě ne podle tohoto receptu. Vlastně ani tohoto receptu jsem se moc nedržel, byla to spíše improvizace. Na základ jsem použil červenou čočku, rajčata, rajčatové pyré a nějaké to koření. V prostřední vrstvě jsem pak navíc rozprostřel žampióny a úplně nahoru přidal plátky rajčat a vše polil kešu sýrem. Takto připravené lasagne se pak pekly lehce přes hodinu (na krabičce psali asi 40 minut, ale tomu jsem opravdu nevěřil). Výsledek stál za to. Lasagne prostě nikdy nezklamou a zatím neznám nikoho, komu by nechutnaly. Pravda, někdo si je musel "vylepšit" parmazánem. Ale i tak jsem dostal pochvalu.  

Falafel je jedno z mých nejoblíbenějších jídel (hlavně v UK), ale nikdy mě nějak nenapadlo si ho udělat sám. V kombinaci s quinoou se navíc jedná o proteinovou bombu. A dip z kurkumy byl hodně netradiční. Tentokrát jídlo chutnalo naprosto každému. Opět jsem udělal pár úprav - kokosový olej místo olivového, medvědí česnek místo klasického, nějaké to pikantní koření navíc, a také mi na poslední placičky došla cizrnová mouka - nahradil jsem pohankovou (přidával jsem pouze tak, aby se placičky moc nelepily). Jo a čekat dvě hodiny na vychladnutí těsta? Na to má opravdu někdo čas? :) Jen další den už placičky nebyly křupavé, ale pěkně gumové.  

Na palačinky jsem ani nevím proč úplně zanevřel, takže hned prvním jídlem jsem se rozhodl to napravit. Původním receptem jsem se inspiroval opravdu hodně volně. Já použil mražený listový špenát a k zahuštění ovesné vločky s trochou pohankové mouky. Směs jsem pak pořádně osolil a ochutil medvědím česnekem. Samotné smažení zpočátku vypadalo hodně tragicky, ale po přidání více ovesných vloček už palačinky celkem držely tvar - stejně je ale potřeba dělat je menší. Některé jsem zkoušel smažit na troše kokosového oleje - jsou pak křupavější. Plánoval jsem je namazat humusem, ale nakonec jsem je zblajzl jen tak.
Varování: nic pro ortodoxní masožravce (pokud nejsou opravdu hladoví - zřejmě to vypadá až moc zdravě). 


Žádné komentáře:

Okomentovat