pátek 14. září 2018

Zážitky z běhání

Běhání je na zajímavé zážitky bohaté, a to i přes to, že se jinak může jednat o celkem "osamělý" sport. Za těch "pár" let co běhám, se mi přihodily méně či více zajímavé věci. Některé byly vtipné, jiné zase smutné, některé překvapily a některé moc nepotěšily. Nejvíce jich ale určitě patří do kategorie, co obdivem vyrážely dech. Pocity z běhu neznámou lesní pěšinkou, při východu slunce a za doprovodu nespočtu lesních tvorů, jsou ale jen těžko přenositelné. V tomto článku se tak místo toho budu věnovat zážitkům, které se "předat" dají. Začnu od těch, na které jsem si vzpomněl (zaznamenávat mě je bohužel napadlo až nedávno) a postupně plánuji přidávat i ty novější.

Proč se neprotahovat pod stromem - 8.9.2018

První nadělení a inkriminovaná bříza
Jedno pěkné sobotní dopoledne jsem se rozhodl cvičně si proběhnout trasu závodu Saar Challenge - tedy pouze jeho poloviční variantu.  Běh probíhal skvěle, a kromě jednoho pádu mě na cestě nic nepřekvapilo. Nohy začaly být trochu unavené až na posledních dvou kilometrech, takže jsem se po doběhnutí šel pořádně protáhnout. Vybral jsem si pěknou břízu, o kterou bych se mohl pohodlně opřít a užíval si výhledu na Hlinsko, sluníčka a zpěvu štěbetajících ptáčků znějících z koruny mé břízy. Napadlo mě to, ne že ne, ale říkal jsem si, že takovou smůlu mít nemůžu. Můžu! Ani ne po minutě mi na ruku padá bílé nadělení. Vzhledem k tomu, jak po běhu vypadám, to nijak neřeším a protahuji se dál. Protahování má před nějakým očištěním přednost. Dívám se nahoru a žádné ptáky nevidím - musí být až úplně nahoře. Šanci, že by se skrze takové množství větví trefili podruhé, proto vyhodnocuji jako naprosto mizivou. Po zhruba další minutě však padá další nadělení a tentokrát trefuje kraťasy. Ok, už mi dochází, co se mi tím snaží naznačit a přesouvám se k o něco méně idylickému sloupu vysokého napětí. Od něj už ty uličníky vidím - je jich tam požehnaně. Ale zpívali hezky. 

Neúprosná výzva - 12.8.2018

Strava výzvy
Jednou z mých letošních výzev na portálu Strava je zaběhnout alespoň jeden půlmaraton měsíčně. Tento měsíc jsem to chtěl využít jako příležitost, zase si jednou dát delší běh na lačno (skvělý trénink na maratonské vzdálenosti). Ráno jsem proto bez pořádné přípravy rovnou vyrazil. Delší výběhy (15km+) si raději dávám až po snídani a klídečku dojít si pořádně na záchod. No nedalo se nic dělat, na asi 13. kilometru jsem musel (naštěstí v lese) zastavit. Hodinky samozřejmě mají dostatek slušnosti a měřenou aktivitu při zastavení automaticky pozastaví. Po opětovném rozběhnutí jsem na hodinkách zkontroloval tempo, které jsem do té doby vůbec neřešil. Pokud bych slušně zabral, mohl bych ho dostat pod 5 min / km. Pořádně jsem proto máknul a půlmaratonovou metu jsem proběhl s asi 20 sekundovou rezervou. Paráda! Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem doma po nahrání běhu zjistil, že Strava mi do výsledného času započítala i moji "pauzičku"! Člověk se už nemůže ani v klidu ...

Něco je špatně - 8.8.2018

Teploměr ukazuje 34°C, obloha je bez mráčku, je lehce po poledni a sluníčko solidně paří. Všude doporučují jakýkoliv pohyb venku maximálně omezit, natož sportovat. Já ale právě běžím asi čtrnáctý kilometr a už se těším domů na pití (které jsem si samozřejmě nevzal). Běžím po pravé straně opuštěné asfaltky mezi poli, kam mají auta vjezd zakázán. Mozek je úplně vypnutý a nic moc nevnímám. V tom mě jen o něco málo rychlejším tempem pomalu dojíždí na kole jakýsi stařík a spustí něco ve smyslu "Něco tady máte špatně". Nejprve vůbec nechápu, co se snaží říci, ale postupně z něj začne lézt, že prý běžím po špatné straně. Odpovídám něco jako "Joo? Aha, hmmm, i tady se to řeší?". Prostě - nevybral si úplně ideální chvilku na duchaplný rozhovor. Na druhou stranu z něj také nelezla zrovna moudra. Za usilovného soustředění jsem ze sebe dostal něco ve smyslu, že tohle je skoro chodník. Načež on zvýšeným hlasem odvětil, že to teda není, že je to klasická asfaltka mezi poli. Až v tu chvíli mi začíná docházet, že to nemyslí z legrace, ale že se chce hádat. Každopádně už je pěkných pár metrů přede mnou a já odbočuji na příjemnější cestu. Ještě slyším, že dále něco nadává, ale už nerozumím co. Asi si vůbec nevšiml, že jsem odbočil. Docela jsem si později vyčítal, že jsem lehce nezabral a nedoběhl ho. Mohl z toho být zajímavý rozhovor. Třeba bych se i dozvěděl, na které straně se má běhat na cyklostezce, jak je to s tím, když běžím rychleji, než on jede na kole, nebo ho přesvědčil na veganství :)

RUNWEG.cz - 2018 

Je to opravdu tak složitý název?
Letos jsem si při registracích začal uvádět jako klub moje stránky runveg.cz. Tedy alespoň jsem si to myslel. Po prvním závodě jsem zjistil, že v registraci mám uvedeno runweg.cz! No dobře, jednou se to stát může. Po druhém závodě však nastal stejný problém. Do Slatiňan na MCM jsem proto vyrazil vybaven vizitkou, na kterou jsem si napsal RUNVEG.CZ. Paní se podívala a překvapeně pronesla: "Jo to se píše s jednoduchým V?". Jo!  

Cítím se staře - 9.4.2018

Každého běžce, kterého při běhu míjím, zdravím pozdravem "ahoj". Nezáleží na tom, zda se jedná o holku, kluka, pána, nebo paní. Výjimku dělám pouze u opravdu starších ročníků, a to jen tehdy, když je potkám brzy ráno - v tom případě volím neutrální "dobré ráno". Někde jsem slyšel, že pozdravením "dobrý den" lze člověka urazit. Řídím se proto pravidlem, že všichni běžci si tykají. Co jsem však nečekal bylo, když na můj klasický pozdrav jedna slečna odpověděla "dobrý den". Sakra, to už jsem opravdu tak starý?

Vítr - 1.4.2018

Těsně po doběhu do práce -
typické počasí (UK)
Konečně se udělalo trochu tepleji, nicméně silný vítr srážel pocitovou teplotu někam k nule. Celý můj 15 kilometrů dlouhý běh ale probíhal bez problémů. Jen v závěrečném otevřeném úseku přes pole jsem si říkal, že opravdu trochu fouká - vítr mě v nárazech párkrát málem úplně zastavil. Po doběhnutí, když už jsem jen procházel kolem zastávky mě ale pobavil pán na zastávce. Zřejmě měl "trochu" upito, protože se docela potácel a něco si mumlal. Já zaslechl akorát "...do prdele s tím větrem".

Co by za takové počasí v Anglii dali :) Stále vzpomínám na to, jak se tam skupinky lidí v jejich pravidelných časech scházejí venku k tréninku naprosto nezávisle na počasí. Prší? Sněží? Je bouřka? No a? Chceme sportovat nebo ne? Pokud by totiž čekali na dobré počasí, určitě by se nedočkali. Inspirativní byl také jeden z mých běhů do práce, při kterém jsem několik kilometrů běžel s jednou paní. Ta si prý jako každé jiné ráno vyběhla i přes to, že solidně pršelo. Běh v dešti ji prý baví nejvíc.  

Maslák na Trutnovském půlmaratonu - 10.6.2017 

Pavel Maslák, zdroj: Wikipedie
Po doběhnutí Trutnovského půlmaratonu mi jeden z Vojtových kamarádů přiznal, že si myslel, že jsem Pavel Maslák - známý sprinter. A že jsem si přijel jen tak vyklusat tento ne zrovna světově proslulý závod. Jen ten můj výsledek se mu moc nezdál :) To už je ale více než rok zpátky. Dnes už mám bohužel podstatně jinou postavu, takže podobné mýlky už nehrozí. Teď už mě ostatní přirovnávají tak maximálně ke křovákovi xixao (50 mil železnohorských).

Žádné komentáře:

Okomentovat