Trutnovský půlmaraton

Závod, o kterém jsem se poprvé dozvěděl na Vltava Run od Vojty. Když mě na něj zval, sliboval mi čtyři kola krásnou přírodou v prostředí lesa s upravenými cestami a rozmanitým výškovým terénem bez nějakých velkých extrémů. A přesně takový Trutnovský půlmaraton byl. Běželo se mi skvěle, dokonce tak skvěle, že se mi vůbec poprvé podařilo zaběhnout půlmaraton pod 1:30. I když on to vlastně úplně čistý půlmaraton nebyl ...

Příprava

Příprava na závod typu půlmaratonu, který se běží zhruba uprostřed dne, pro mě začíná už předchozí den večeří (pominu-li běžeckou přípravu). Základem úspěšného závodu totiž je být pořádně vyprázdněný a zároveň nemít hlad ani žízeň. V pátek jsem proto zvolil ověřenou klasiku: těstoviny, tentokrát s žampiony, fazolemi v chilli omáčce, kukuřicí a čerstvou zeleninou. Večeři jsem si dal už v 6 hodin, aby měla dostatek času kompletně se zpracovat.

Balení. 

Ráno jsem vstal tradičně v šest hodin, takže spousta času na přípravu a na to dorazit do Trutnova zhruba na jedenáctou hodinu (závod samotný startoval ve 12). Trávení večeře mě ráno trochu překvapilo - na záchod jsem běžel asi 4x, naštěstí potom se břicho konečně uklidnilo a já měl naopak skvělý pocit totální prázdnosti, takže jsem si byl poměrně jistý, že při běhu žádný problém mít nebudu :) Se snídaní jsem také neexperimentoval a uvařil si klasickou jáhlovou kaši s mákem, kterou jsem si dal asi tři hodiny před startem závodu.   

Dostat se do Trutnova znamenalo necelou hodinu a půl v autě - čas přesně odpovídal plánovači - asi bral v úvahu mé pohodově šnečí tempo. Celá cesta proběhla bez problémů a já do Trutnova dorazil hodinu před startem. Zaparkoval jsem u místních zahrádek a vydal se k místu startu a registrace. Hned těch zhruba 500 metrů ke startu znamenalo řádné převýšení. Na rozehřátí před startem ideální. Registrace proběhla bez větších front a já tak měl dostatek času pokecat s Vojtou, skočit se do auta převléci, sníst si banán, napít se a ještě se lehce rozběhat před samotným závodem. 

Závod 

Pohled na Trutnov a Krkonoše. 

Asi 10 minut před startem začalo pršet, takže jsme se do poslední minuty schovávali pod stromy. Konečně se mělo startovat a já si našel klasicky místo v zadní řadě, abych mohl vyrazit klidnějším tempem mezi posledními. Plán byl jasný - minimálně první kolo se snažit šetřit a pořádně poznat trasu. První kilometr byl poměrně pomalý - trasa sice nejprve klesala, nicméně pak začalo pěkné stoupání k Janské kapli. Druhý kilometr pak byl naopak velice rychlý - převážně seběh dolů až ke vzdálené občerstvovačce. Třetí kilometr pak byl naopak zase pomalejší - pocitově nejnáročnější stoupání na celé trase a běh úzkou lesní pěšinkou s velkým množstvím kořenů, kde se předbíhat rozhodně nedalo. Čtvrtý kilometr pak opět prostřídání - převážně rychlé seběhy na širokých cestách. A konečně pátý kilometr byla převážně rovinka, kromě závěrečného stoupáku k místu startu - rozhodně nejprudší stoupání na trase, byť ne nijak zvlášť dlouhé. Následovala pouze rovinka kolem místa startu a hurá do druhého kola.

Druhé kolo jsem profrčel ani nevím jak. Běželo se krásně, tak jsem se snažil postupně zrychlovat. I když začínalo svítit prudké sluníčko, běželo se příjemně. A dobrá motivace běžet rychleji byli běžci z desítky, kteří mě začali dobíhat na konci druhého kola (startovali 5 minut po nás).

Ten poslední zelený flek jsem já. *

Lehká krize na mě padla až zhruba v polovině 3 okruhu. Začínal jsem cítit únavu a přestávalo se mi běžet tak snadno. Soustředil jsem se proto na jiné myšlenky - na nadcházející svatební oslavu, co si dám k obědu, jaká bude cesta domů atd. Brzy jsem se dostal do stavu jakéhosi transu a běh jsem přestal vnímat. Z transu mě probral až závěr třetího kola, kdy začalo silně pršet a v tom nejprudším stoupání dokonce začaly padat kroupy. Během několika desítek vteřin jsem byl promočený na kost. Sice skvělé probrání, ale na druhou stranu triko znatelně ztěžklo a nepříjemně se na mě lepilo. Ještě, že do cíle mi zbývalo pouze poslední kolo.

Do posledního kola jsem probíhal popadanými nafukovacími oblouky, které pár lidí podpíralo tak, aby vytvořily alespoň minimální škvíru pro proběhnutí. Počasí se brzy umoudřilo a zase začalo být teplo a svítit sluníčko. I přes to, že už jsem byl celkem unavený, mokré oblečení a boty mi daly impulz běžet naplno, co to jen šlo. Podařilo se mi ještě předběhnout pár lidí a asi v půlce kola jsem si začal říkat, že bych to mohl stihnout pod 1:30. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost až do závěrečného stoupání, kdy mi hodinky ukazovaly čas 1:28 a já začínal tušit, že to možná vyjde. Motivace byla silná a do finiše jsem dal vše a doběhl tak v čase 1:29:34.

Mým dlouhodobým snem bylo dát jakýkoliv půlmaraton pod 1:30. Nicméně tento závod vlastně ani půlmaraton nebyl. Běžely se celkem tři závody: 5 km (1 kolo), 10 km (2 kola) a konečně půlmaraton, který měl 4 kola, takže 20 km. Podle garminu dokonce jen 19,3 km (podle Stravy ale 20,4 km). Vzdálenost byla však určitě kratší než 21,0975 km, ale na druhou stranu závod měl celkem slušné převýšení. Každopádně s časem jsem moc spokojený a jsem zvědavý, zda se mi příští rok na pardubické rovinaté půlce podaří doběhnout s podobným časem.

Výsledky 

Časy na jednotlivá kola

Kolo	Čas	Čas celkový	Tempo (min/km)*
1.	23:05	23:05	4:28
2.	22:07	45:12	4:18
3.	22:19	1:07:31	4:20
4.	22:03	1:29:34	4:16

* Tempo určené podle Strava segmentu - "Pětka" (jedno kolo ukazuje jako 5,1 km).

Celkově jsem doběhl 13. (10. v mé kategorii) z 69 běžců. Kompletní výsledková listina Trutnovského půlmaratonu.

Záznam závodu

Video

Vzhledem k tomu, že z oficiální galerie nemám ani jednu povedenou fotku, můžete si mě zkusit najít alespoň na videu. Nápověda: běžel jsem tak rychle, že mě kameraman stihl pouze zezadu při průběhu spadlou branou do posledního kola - 3:24 :)   

* Fotografie převzatá z oficiální galerie závodu. 

Bonus: Seč 

U čáslavských chat. 

Na vyhodnocení jsem ani nečekal, musel jsem rychle vyrazit na Seč, kde mě čekala oslava svatby, která začínala už ve 3 hodiny. Snažil jsem se proto v rámci možností protáhnout, nacpal jsem do sebe hromadu kousků melounů (které byly výborné), půlku banánu, pokecal s Vojtou, který si krásně užil desítku a rychle jsem vyrazil. Na Seč jsem však i tak dorazil poněkud později (po krátké pauze doma). Následovala česká klasika - pivo, nějaké ty panáky a samozřejmě málo spánku. Ne zrovna ideální regenerace. Spát se šlo až kolem druhé hodiny do chaty na druhém břehu přehrady. Protože jsem pil, auto jsem musel nechat na Ústupkách, což znamenalo pěknou výzvu na další ráno - potřeboval jsem totiž být co nejdříve v Pardubicích.

Plán byl jasný - vstát tak brzy, jak to jen půjde a doběhnout si zpátky k autu. Podle možností buď fádnější a kratší severní cestou (cca 5 kilometrů, ale zato přes pořádný kopec se zříceninou Oheb), nebo mnohem zajímavější jižní trasou (cca 9 kilometrů). Protože jsem se ráno cítil relativně dobře a času jsem měl celkem dost, vybral jsem si jižní trasu.

Poprvé od Lancasteru zase jednou
běh s batohem na zádech.

Tuto trasu už jsem běžel minulý rok takže jsem věděl, co čekat. První asi dva kilometry však byly krušné. Nohám se vůbec nechtělo běžet a žaludek taky nic moc. A to to bylo zatím po rovině. Navíc mít auto na dohled na druhém břehu ve vzdálenosti asi 200 metrů (vzdušnou čarou) a vědět, že mě čeká ještě asi 8 kilometrů člověka moc nemotivuje. Měl bych se dát na triatlony, pak bych vodu moc neřešil. Nedalo se nic dělat, běžel jsem dál a postupně si začal užívat probouzející se přírodu, příjemný vzduch a hlavně teplo - v noci totiž byla neuvěřitelná kosa a docela jsem se bál, že bude i ráno. Nejhezčí úsek trasy (okolí Pilky) opět nezklamal a nejvyšší stoupání na trase mi tak ani moc nevadilo. Trošku namáhavější byl akorát závěr běhu, kdy jsem zjistil, že místo plánovaných 9 kilometrů to vlastně bylo téměř 11. Dobrá po-závodní regenerace.