neděle 23. června 2019

Kunětická devítka - běžecký pohár 2019

Kunětická devítka (K9) je tradiční série běžeckých závodů v okolí Kunětické hory. Pohár probíhá od jara do podzimu a obsahuje celkem 12 závodů. Prvních 10 závodníků v každé kategorii získává body, které se mezi závody sčítají. Pro celkové umístění je pak nutná účast na minimálně pěti závodech. Minulý rok se mi podařilo pohár dokončit na druhém místě s 9 absolvovanými závody. Letos už to ale tak lehké nebude - byl jsem přesunut do "zralejší" kategorie, ve které je poctivá konkurence.  

Opět se bude jednat o postupně aktualizovaný článek. Nejnovější příspěvky budou postupně přidávány.

5. Kunětická devítka - 12.6.2019 

Konečně ukázková technika*
Konečně opět tradiční počasí, které prostě ke správné K9 patří - modrá obloha, pražící slunce a teplota lehce přes 30 stupňů. Tedy pořádný záhul. Dnes se mi však běželo krásně.

Vyrazil jsem opět z první řady a tentokrát mě dokonce žádný dav nepřeválcoval. Pomalý start mě udivil - Tom byl samozřejmě hned fuč, ale za ním se vytvořila pětičlenná skupinka, kterou jsem uzavíral. Naše tempo bylo relativně pohodové a udržet ho nebyl problém. Klidně bych ještě maličko přidal, ale nebylo kam se hnát, a tak jsem raději šetřil síly.

Po prvním kilometru mně hodinky zahlásily, že nalezly GPS signál. Asi se jim tom hicu také nechtělo moc makat. Žádný stres. Do Němčic jsem běžel už na 5. pozici. Za otočkou jsme si pak dali krátký sprint proti stádu koníků. Vyhrál to Tom, my proti nim šanci neměli. U chatek nás nataženou rukou zdravil malý kluk. Chtěl jsem si s ním plácnout, ale na poslední chvíli jsem ucukl, když jsem zjistil, že má celou dlaň od bahna. Od závodníka přede mnou za to málem schytal pohlavek. U chatek jsem si ještě o místo polepšil a dál pokračoval jako 4. v závěsu hned za Jirkou a Michalem.

Držím se těsně za Jirkou*
Na začátku asfaltového stoupání jsem pak Michala předběhl a s Jirkou jsme mu začali rychle utíkat. Já se i nadále Jirky držel, ale v kopcích mně klasicky začal utíkat. Na otočce u parkoviště ještě potěšila povzbuzující asi pětiletá slečna - té už jsem alespoň poděkoval. Za to schody byly opět na krev.

Nakonec mně na Jirku chybělo jen necelých 6 sekund a já doběhl celkově třetí v čase 35:47. V kategorii "pokročilých" to pak dokonce vyšlo na 1. místo! V tom teple se asi pořádným závodníkům nechtělo.

To tedy znamená 11 získaných bodů a v celkovém umístění jsem se tak posunul na druhé místo s 34 body. Na chvilku - příští velké ceny se bohužel nezúčastním. Čeká mě totiž regenerační týden na Slovensku.   
* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.

4. Kunětická devítka - 29.5.2019 

Posledních pár dnů to vypadalo, že nás bude čekat závod ve stejných podmínkách jako minule. Naštěstí ve středu pršet přestalo a hlavní cesty stihly dokonce relativně vyschnout. Takže jsem se rozhodl znovu risknout mé oblíbené silničky.

Já vím, ta pata!*
Start byl tentokrát příjemný - nějak se mi podařilo vyrazit v první řadě, takže bez větší tlačenice. Brzy jsem se ustálil na nějakém 6. místě, a dokonce jsem měl na dohled úvodní skupinku. Běželo se mně krásně, což dokazují časy prvních třech kilometrů: 3:41, 3:39, 3:48. Že by ideální počasí? Pod mrakem, skoro bez větru a nějakých 15 stupňů, co víc si přát?

Zavěsil jsem se za kolegu na 5. pozici a držel se těsně za ním až téměř k začátku prvního mírného stoupání - tam jsem ho předběhl a plný sil vyrazil do kopce. Jen v krosovém úseku pod hradem mě naprosto nepochopitelně přestalo vycházet dýchání do rytmu mých kroků a asi po 100 letech mě začalo píchat v boku. Naštěstí nic hrozného, a i tak se mi na schodech podařilo doběhnout a na chvíli předběhnout 4. závodníka. Jak to vzal? Maximálně pozitivně - pochválil mě a dokonce mě ještě popostrčil dopředu! To je prostě duch K9! Já ho na oplátku také povzbudil, ať mákne, že mě z kopce určitě dožene, že dolů jsem pomalý. Upřímně odpověděl, že na to spoléhá :) A tak to také dopadlo. Do cíle jsem proto doběhl na 5. pozici v mém letos nejlepším čase 35:02! Tedy konečně nic, za co bych se před rokem styděl!

A úplně jsem zapomněl uvádět body - takže jak si zatím vedu? Za tři odběhnuté závody se mi podařilo získat celkem 23 bodů, což zatím i v této těžké konkurenci stačí na 3. místo.  

3. Kunětická devítka - 15.5.2019 

Užívám si to*
Zvuk deště bubnujícího na okenní parapet, nepromokavou látku nebo střechu auta prostě miluju. Horší ale je, donutit se, a vydat se v něm ven něco dělat. Třeba běžet Kunětickou devítku. A to je i případ této středy. Takhle silný déšť pro mě na tomto závodě byla rozhodně premiéra. Člověk si v zabetonovaných Pardubicích ani neuvědomí, co s polními a lesními cestami udělají dva dny nepřetržitého deště. Takže na první chybu, kterou jsem udělal, jsem narazil ještě před registrací. Už při klasickém rozběhávání od parkoviště k registraci mně boty ujely a já se vyválel v bahně. Ok, silniční body opravdu na blátě nedrží. Jakože vůbec. Na druhou stranu, už po pár minutách stání u registrace, jsem byl extrémně rád za zimní čepici a rukavice, které jsem si na poslední chvíli do batohu přihodil s tím, že určitě nebudou potřeba, ale tak pro jistotu.

Trocha toho bahýnka
Nevím proč, ale tentokrát nás na start dorazilo nějak málo, takže jsme startovali výjimečně všichni najednou (pětka i devítka). V brutální tlačenici jsem to tak rozbíhal někde uprostřed. Mezi dětmi, které jsem měl i při mé "výšce" asi po kolena. Až k Němčicím jsem to docela hnal a postupně se dral dopředu. Po otočce ale začala "zábava". Polní cesta byla opravdu extrémně rozbahněná a já se několikrát málem natáhl. Nedalo se nic dělat, musel jsem zpomalit. A to dost, takže kluk, kterého jsem předtím předběhl mě opět dal a první slečna mi pěkně dupala na paty. Byl jsem ale celkem rád, že mám alespoň "výmluvu" proč neběžet na plno.

Nakonec se mi nějak podařilo doběhnout bez pádu. V lese těsně před hradem mě to sice stálo jedno místo (opět ten samý kluk - u chatek se mi podařilo ho předběhnout), ale prostě více valit jsem si to nedovolil. Do teď nechápu, jak jsem se mohl vyškrábat na tu neuvěřitelně prudkou odbočku ze silnice, která byla jedna velká bahnitá klouzačka.

Žádné super umístění jsem tentokrát nečekal - sám pro sebe jsem byl stejně vítěz - nevychladil jsem to a šel se proběhnout i v počasí, za které by se nestyděl ani Lancaster. Nicméně po shlédnutí výsledků jsem zůstal mile překvapen - 7. místo celkově a čas 37:05!  

2. Kunětická devítka - 24.4.2019 

Registrace u Kuby*
Stejně jako minulý rok, první závod mi opět nevyšel. Minule za to mohla moje "lenost" - pár dnů před pardubickým půlmaratonem jsem to nechtěl pokoušet a raději odpočíval (a vyplatilo se - zaběhl jsem si můj osobák za 1:24:23). Letos za to pro změnu mohla konference v Indonésii. Na start jsem to tak měl opravdu z ruky. Původně jsem plánoval, že si ve stejný den zaběhnu "Indonéskou K9", ale bohužel místo 9 kilometrů jsem to musel na pátém otočit a běžet na záchod. Škoda, že ten čas se mi nepočítal, byl by to určitě rekord...

Loni jsem tvrdil, že jsem toho přes zimu moc nenatrénoval. Tak nevím, jak bych měl zhodnotit letošní "přípravu". Kvůli kyčli a následujícímu nachlazení jsem neběhal vůbec. Pomalu to rozebíhat jsem začal až v březnu. S tím, že jsem byl rád, že vůbec běžím a na nějaké rychlejší nebo snad tempové tréninky nebylo ani pomyšlení. Ke vzdálenosti 9 kilometrů jsem se navíc moc často nedostal - většinou to bylo tak kolem 7. Mojí první K9 jsem tak chtěl pojmout opravdu jen jako pohodový výběh a spíše příležitost vidět se s ostatními.

Zatím ještě v pohodě*
Plán vzal samozřejmě klasicky za své hned po opatrném startu v asi třetí řadě. První kilometr jsem ještě trochu šetřil (3:59) ale pak už jsem přidal co to jen šlo. Běželo se mi celkem příjemně a já se pomalu dral dopředu. S několika běžci jsme se pěkně naháněli a někteří mé předběhnutí nenesli zrovna lehce a snažili se mi to vrátit. Bylo ale vidět, že natrénováno nemám a sil rychle ubývalo. I tak jsem se ale z takového 30 místa nakonec postupně probojoval až na skvělou 8 pozici.

Po závodu jsem se cítil výborně, ale teprve doma jsem si začal uvědomovat, jak moc jsem se zničil. Tepovce podle garminů nevěřím - i když schody byly zase nadoraz, 201 je prostě moc. To jsem měl naposledy tak v pětadvaceti. Každopádně nohy to nesly těžce ještě pár dalších dní, o svalové horečce radši ani nemluvím. Výsledný čas 36:20 je o více než minutu pomalejší, než jsem běhával loni, takže mám spoustu prostoru pro zlepšování. Ale i tak mi to stačilo na třetí místo v kategorii!

Oficiální výsledky
Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat