pátek 17. května 2019

Kunětická devítka - běžecký pohár 2019

Kunětická devítka (K9) je tradiční série běžeckých závodů v okolí Kunětické hory. Pohár probíhá od jara do podzimu a obsahuje celkem 12 závodů. Prvních 10 závodníků v každé kategorii získává body, které se mezi závody sčítají. Pro celkové umístění je pak nutná účast na minimálně pěti závodech. Minulý rok se mi podařilo pohár dokončit na druhém místě s 9 absolvovanými závody. Letos už to ale tak lehké nebude - byl jsem přesunut do "zralejší" kategorie, ve které je poctivá konkurence.  

Opět se bude jednat o postupně aktualizovaný článek. Nejnovější příspěvky budou postupně přidávány.

3. Kunětická devítka - 15.5.2019 

Užívám si to*
Zvuk deště bubnujícího na okenní parapet, nepromokavou látku nebo střechu auta prostě miluju. Horší ale je, donutit se, a vydat se v něm ven něco dělat. Třeba běžet Kunětickou devítku. A to je i případ této středy. Takhle silný déšť pro mě na tomto závodě byla rozhodně premiéra. Člověk si v zabetonovaných Pardubicích ani neuvědomí, co s polními a lesními cestami udělají dva dny nepřetržitého deště. Takže na první chybu, kterou jsem udělal, jsem narazil ještě před registrací. Už při klasickém rozběhávání od parkoviště k registraci mně boty ujely a já se vyválel v bahně. Ok, silniční body opravdu na blátě nedrží. Jakože vůbec. Na druhou stranu, už po pár minutách stání u registrace, jsem byl extrémně rád za zimní čepici a rukavice, které jsem si na poslední chvíli do batohu přihodil s tím, že určitě nebudou potřeba, ale tak pro jistotu.

Trocha toho bahýnka
Nevím proč, ale tentokrát nás na start dorazilo nějak málo, takže jsme startovali výjimečně všichni najednou (pětka i devítka). V brutální tlačenici jsem to tak rozbíhal někde uprostřed. Mezi dětmi, které jsem měl i při mé "výšce" asi po kolena. Až k Němčicím jsem to docela hnal a postupně se dral dopředu. Po otočce ale začala "zábava". Polní cesta byla opravdu extrémně rozbahněná a já se několikrát málem natáhl. Nedalo se nic dělat, musel jsem zpomalit. A to dost, takže kluk, kterého jsem předtím předběhl mě opět dal a první slečna mi pěkně dupala na paty. Byl jsem ale celkem rád, že mám alespoň "výmluvu" proč neběžet na plno.

Nakonec se mi nějak podařilo doběhnout bez pádu. V lese těsně před hradem mě to sice stálo jedno místo (opět ten samý kluk - u chatek se mi podařilo ho předběhnout), ale prostě více valit jsem si to nedovolil. Do teď nechápu, jak jsem se mohl vyškrábat na tu neuvěřitelně prudkou odbočku ze silnice, která byla jedna velká bahnitá klouzačka.

Žádné super umístění jsem tentokrát nečekal - sám pro sebe jsem byl stejně vítěz - nevychladil jsem to a šel se proběhnout i v počasí, za které by se nestyděl ani Lancaster. Nicméně po shlédnutí výsledků jsem zůstal mile překvapen - 7. místo celkově a čas 37:05!  

2. Kunětická devítka - 24.4.2019 

Registrace u Kuby*
Stejně jako minulý rok, první závod mi opět nevyšel. Minule za to mohla moje "lenost" - pár dnů před pardubickým půlmaratonem jsem to nechtěl pokoušet a raději odpočíval (a vyplatilo se - zaběhl jsem si můj osobák za 1:24:23). Letos za to pro změnu mohla konference v Indonésii. Na start jsem to tak měl opravdu z ruky. Původně jsem plánoval, že si ve stejný den zaběhnu "Indonéskou K9", ale bohužel místo 9 kilometrů jsem to musel na pátém otočit a běžet na záchod. Škoda, že ten čas se mi nepočítal, byl by to určitě rekord...

Loni jsem tvrdil, že jsem toho přes zimu moc nenatrénoval. Tak nevím, jak bych měl zhodnotit letošní "přípravu". Kvůli kyčli a následujícímu nachlazení jsem neběhal vůbec. Pomalu to rozebíhat jsem začal až v březnu. S tím, že jsem byl rád, že vůbec běžím a na nějaké rychlejší nebo snad tempové tréninky nebylo ani pomyšlení. Ke vzdálenosti 9 kilometrů jsem se navíc moc často nedostal - většinou to bylo tak kolem 7. Mojí první K9 jsem tak chtěl pojmout opravdu jen jako pohodový výběh a spíše příležitost vidět se s ostatními.

Zatím ještě v pohodě*
Plán vzal samozřejmě klasicky za své hned po opatrném startu v asi třetí řadě. První kilometr jsem ještě trochu šetřil (3:59) ale pak už jsem přidal co to jen šlo. Běželo se mi celkem příjemně a já se pomalu dral dopředu. S několika běžci jsme se pěkně naháněli a někteří mé předběhnutí nenesli zrovna lehce a snažili se mi to vrátit. Bylo ale vidět, že natrénováno nemám a sil rychle ubývalo. I tak jsem se ale z takového 30 místa nakonec postupně probojoval až na skvělou 8 pozici.

Po závodu jsem se cítil výborně, ale teprve doma jsem si začal uvědomovat, jak moc jsem se zničil. Tepovce podle garminů nevěřím - i když schody byly zase nadoraz, 201 je prostě moc. To jsem měl naposledy tak v pětadvaceti. Každopádně nohy to nesly těžce ještě pár dalších dní, o svalové horečce radši ani nemluvím. Výsledný čas 36:20 je o více než minutu pomalejší, než jsem běhával loni, takže mám spoustu prostoru pro zlepšování. Ale i tak mi to stačilo na třetí místo v kategorii!

Oficiální výsledky
Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat