Graz - Rakousko

Začátkem května jsem pracovně vyrazil na jarní školu zaměřenou na bezpečnost IoT do rakouského Gratzu. Seminář samotný měl nejvyšší úroveň jakou jsem do té doby zažil - přednášející byly experti z celého světa a někteří přiletěli jen na otočku kvůli své přednášce třeba i z Washingtonu. A kdo nevydal článek upozorňující na slabiny kódu Googlu či Microsoftu, ten mezi přednášejícími neměl co dělat :) Navíc celý seminář proběhl na zámečku St. Martin situovaném na samém okraji Gratzu na pomezí místních kopců. Měl jsem tak vynikající příležitost zase si trochu potrénovat běhání v kopcích.

Rakousko

Dokonce i ve vlaku už lze
objednat veganské občerstvení. 

Tato cesta byla prakticky má první samostatná návštěva Rakouska. Doprava byla tentokrát maximálně jednoduchá - přímým vlakem railjet z Pardubic do Gratzu s jízdní dobou necelých 6 hodin. První dojmy z Rakouska byly všelijaké. Cestou vlakem jsem sice měl možnost vidět krásné hory a údolí, ale počasí se měnilo snad každých 5 minut s tak intenzivními srážkami, že ani Lancaster by nebyl zahanben. Hned na nádraží jsem navíc zjistil, že rakušáci si na anglické nápisy opravdu nepotrpí a tak už nákup jízdenek na MHD byl celkem zážitek. Stáhnout si slovník mě samozřejmě nenapadlo a tak jsem musel odhadovat, zda pokyn na platebním terminálu znamená, že transakce proběhla, nebo se ještě provádí. Na druhou stranu všichni místní lidé co jsem potkal, byli maximálně ochotní, a i když třeba občas neuměli ani slovo anglicky, neúnavně na mě mluvili německy a rukama - nohama jsme se vždy nějak domluvili.

Seminář 

Hlasování o vegetariánské menu. 

Program semináře byl intenzivní. Přednášky a laby probíhaly od 9 hodin s minimálními přestávkami až do večeře. Stály však za to. Přednášející byli vybraní odborníci na svá témata a ani účastníci semináře (převážně PhD studenti, ale také lidé z firem) na tom nebyli o moc hůře. Semináře se nás účastnilo okolo stovky a byli zde lidé z celého světa včetně USA, Mexika, Anglie nebo Indie. Vzhledem k tomuto složení není velkým překvapením, že při obědě bylo na výběr ze dvou menu - klasického (označeného jako gurmánské), nebo vegetariánského (označeného jako zdravé), přičemž poměr mezi objednávanými jídly byl okolo 50:50. K tomu jsme zde byli 4 se speciálním stravováním - všichni veganským. Pro doplnění statistik, pouze 2 lidé z celého semináře byli kuřáci.      

#Běhání

Pět dní na kraji Gratzu, pár desítek metrů od kopců a lesů, to by bez běhání nešlo. I když mě další víkend čekal Vltava Run, tohle jsem si nemohl nechat ujít a vyrazil jsem proto celkem na tři ranní výběhy. Po zběžném průzkumu, který jsem provedl první den jsem zhruba věděl co mě čeká - ostré stoupání hned od zámečku a poté kopcovitý terén. Výběhu na kopec Buchkogel (659 m.n.m.) jsem se vyhnul, ale i tak měly mé běhy převýšení okolo 300 metrů. V důsledku toho, mě hned po prvním dnu začaly slušně bolet svaly kolem kyčlí. Nejhorší to bylo při běhu z kopce. Asi jsem si je při prudkém klesání oddělal. Jakmile byla v programu nějaká přestávka, snažil jsem se nohy rozchodit a třetí den se daly do kupy. Příjemně mě překvapil počet běžců, které jsem potkával ať už ráno, nebo při cestách okolo zámečku. Očividně v Rakousku se běhá minimálně tolik, jako u nás.

Probouzející se Graz.

Rozcestí.

Vyhlídka Aussichtsrampe.

#Vegan

Místní džus. 

Už po zkušenosti z vlaku, kde nabízeli i veganský sendvič jsem tušil, že se stravováním v Rakousku problém nebude. První snídaně mě ale trochu rozhodila. Veganského nebylo kromě tmavých chlebů, zeleniny, ovoce a suchých cornflaků nebo musli nic. Suchý chleba jsem si dát opravdu nechtěl, tak jsem se zeptal alespoň na veganské máslo. To mi po chvilce donesli a já si ho tak dal s chlebem a zeleninou. A na závěr banán. Nic moc snídaně. Další dny se však neuvěřitelně zlepšili a já si začal snídaně užívat. Přibyly sójové jogurty, sójové mléko, tofu a dokonce i hummus. Obědy byly bez problémů, měl jsem objednané veganské menu, které bylo vždy velice dobré, jen porce byly trochu menší, než jsem zvyklý. A dezerty byly slabší - žádné dortíky jako měli ostatní. Místo toho buď ovoce, kompot, nebo domácí přesnídávka (zavzpomínal jsem si na dětství). Večeře pak byly opět v bufetovém stylu s tím, že několik jídel bylo vždy veganských, takže tam jsem doháněl slabší obědy. Super byla také nabídka místních džusů a marmelád, které se vyrábí přímo na zámečku. Přesto jsem po tom týdnu určitě shodil vše, co jsem v Malajsii nabral. 

Palačinka se špenátem.  

Gastronomickým vrcholem byla návštěva typického Buschenschank, tedy vinice, která byla zorganizována v rámci semináře. Součástí byla prohlídka vinařství Schneiderannerl s ochutnávkami vína a následně hostina. Původně jsem si nedělal moc velké naděje, že večeře s místními specialitami pro mě bude něco extra a doufal jsem, že snad alespoň nějaké pečivo a zelenina bude. Realita ale byla úplně odlišná. Takhle povedenou veganskou hostinu jsem ještě neviděl. Čekala mě opravdu široká nabídka všemožných veganských specialit, včetně různých fazolových paštik, zapečené polenty a dokonce i dezertů včetně vynikajícího dortu. Po delší době mně před spaním bylo opravdu těžko :)

Veganská nabídka na snídaních.

Jáhlový karbanátek.

Veganské speciality na vinici.

Závěr 

Týden v Rakousku jsem si opravdu užil a v pátek jsem dost litoval, že seminář musím opustit už ráno, abych stihl odjezd na Vltava Run. Kdybych tolik nespěchal, určitě bych si pobyt minimálně o den prodloužil a měl tak šanci podívat se alespoň do města Grazu. Takhle mám ale zase důvod se sem vrátit. 

Můj poslední běh (trošku jsem zabloudil, tak byl maličko delší, než jsem původně plánoval):