Penang - Malajsie

V polovině dubna jsem pracovně vyrazil na konferenci do Penangu, v Malajsii, kde jsem zůstal necelý týden. Po Číně a Indonésii se jednalo o mou třetí cestu do Asie a tentokrát jsem se rozhodl poprvé si sebou vzít i věci na běhání. Konečně jsem totiž měl představu (i díky google street view), jak bude prostředí vypadat a ani chybějící chodníky a hustá doprava mě neodradily. Tato cesta byla byla navíc mým prvním větším cestování při veganském stravování. Jak se mi Malajsie líbila? Co všechno jsem v Penangu navštívil? A jaké byly moje zkušenosti s veganským stravováním?  

Malajsie

Přípravy na odlet z Prahy. 

Samotná cesta byla tentokrát trochu delší - s dvěma přestupy (v Dubaji a v Kuala Lumpur), nicméně o to zajímavější. Lety Praha - Dubaj a Dubaj - Kuala Lumpur jsme absolvovali opět v mé oblíbené A380 ( největší dopravní letadlo a jediné s dvěma palubami po celé délce letadla). Tentokrát sice v economy class, ale servis přesto skvělý. Člověk si musí sednout do jiného letadla, aby ocenil, co všechno A380 nabízí (největší prostor, nejmodernější zábavní systém, minimální hlučnost a nižší citlivost na turbulence). Cestu tam jsme se vším všudy (včetně cest na a z letiště - vlakem, autobusem a taxíkem) zvládli za nějakých 30 hodin a cesta zpátky nám zabrala téměř 35 hodin (hlavně kvůli delšímu čekání v Kuala Lumpur). 

Letiště v Penangu a slavný most.

Hned první okamžiky v Malajsii mně připomněly Indonésii. Podobné podnebí, hustý provoz a nespočet smradů a vůní ulic. Brzy jsem si však začal všímat zřetelných odlišností. Malajsie je mnohem více "anglická". Prakticky každý zde umí mluvit anglicky. Většina nápisů je dvojjazyčných, nebo pouze v angličtině. Penang je navíc velice multikulturní, takže zde není problém narazit na čínské či indické čtvrti, buddhistické chrámy, islámské mešity, nebo křesťanské kostely. K tomu poměrně hodně evropských turistů, převážně z Německa, nebo Anglie. Další odlišností jsou ceny, které jsou většinou relativně pevně dané (oproti Číně). Smlouvat se většinou moc nedá, na druhou stranu se nás nikdo nesnažil okrást tak jako v Indonésii. Vstupy většinou mají jednotné ceny, případně ceny pro turisty nejsou o moc vyšší oproti cenám pro místní.

Doprava a přechody v Penangu. 

Dalším překvapením byla dobře fungující síť autobusů, které jezdí po celém ostrově v intervalech od 10 minut. Některé autobusy byly úplně zadarmo (po městě), a některé prakticky zadarmo - cena za hodinovou jízdu na druhou stranu ostrova byla maximálně nějakých 20 Kč. Každý autobus měl klimatizaci - bohužel nastavenou dost silně, takže se mi hodila bunda. Jediným problémem bylo nezapomenout na autobus zamávat po vzoru Anglie - když jsme ale zapomněli, místní na zastávce autobus zastavili za nás :) Doprava celkově byla oproti Číně a Indonésii mnohem více kultivovaná. Lidé zde používají blinkry, moc netroubí, poutají se a občas dokonce i pustí chodce přejít. Přesto bývalo jistější přecházet na semaforech, když to šlo - prakticky všechny měly navíc odpočet, takže člověk věděl, jak dlouho ještě bude čekat. Často to ale byly klidně i dvě minuty. 

Cestování

George Town

George Town je hlavní město státu Penang s populací asi 700 000 lidí a je součástí památek UNESCO. Mezi nejznámější atrakce George Townu, které jsme museli vidět patří Street art (malby na zdech často doplněné o reálné předměty), Clan Jetties (vesnička chatrčí postavených na pilířích nad mořem), pevnost Fort Cornwallis, hlavní ulice a nespočet převážně čínských chrámů.

Street art.

Clan Jetties.

Chrám Hock Teik Cheng Sin.

Penang Hill

Výhled z Penang Hill. 

Říká se, že kdo nenavštívil Penang Hill, ten jako by v Penangu nebyl. Penang Hill je kopec vzdálený asi 5 kilometrů od centra George Townu. Tento kopec je vysoký 833 metrů a nabízí úchvatné pohledy na prakticky celý ostrov a část pevniny Malajsie. Na vrchol je možné se dopravit buďto pozemní lanovkou, nebo pěšky. Ve druhém případě existuje několik cest na vrchol, jejichž časová náročnost se obvykle uvádí okolo 2 - 3 hodin. Kvůli omezenému času a pohodlnosti jsme zvolili raději lanovku - ta je samozřejmě klimatizovaná a jezdí každých 30 minut. Vrchol je silně turistický, s plno restauracemi, hotely a obchody. Výhled však stál za to. Na vrcholu jsme si dále prošli Habitat - malý přírodní park, který má však nejlákavější atrakce (dlouhý provazový most a lávku v oblacích) teprve ve výstavbě. Také na tarantule jsme štěstí neměli, přes den byly zalezlé. Mimochodem, ty místní prý nejsou tak nebezpečné, kousnutí bolí, ale nemělo by se na něj umřít :) Z parku nás asi nejvíce zaujaly obří masožravé rostliny a různé druhy motýlů - ty však byli extrémně rychlí a žádný se nám nepodařil vyfotit.    

Kek Lok Si Temple

Pohled na Kek Lok Si z Penang Hill. 

Chrám Kek Lok Si je prý největší buddhistický chrám v celé Malajsii. Kek Lok Si je důležitým poutním místem pro budhisty z okolních měst a států - včetně Hong Kongu a Singapore. Jedná se o velký komplex několika chrámů nacházející se na úpatí Penang Hill. Kromě několika rozlehlých svatyň patří mezi největší zajímavosti 30 metrová socha Kuan Yin - královny milosti, stejně vysoká pagoda (která má v každém patře oltář), zahrady obsahující mnoho zajímavých rostlin a želví jezero. Prohlídku Kek Lok Si je vhodné spojit s návštěvou Penang Hill - spodní stanice lanovky je od chrámu vzdálená jen asi dva kilometry.

Socha Kuan Yin.

V zahradách.

Želví jezero.

Penang National Park

Naše trasa parkem. 

Penang National Park je přírodní rezervace o rozloze asi 2500 hektarů a nachází se na severo-západním cípu ostrova ve vzdálenosti asi 30 kilometrů od centra George Townu. V parku jsou čtyři velké pláže a několik oficiálních míst pro kempování (vybavených přístřešky a toaletami). Vše spojují dvě hlavní značené trasy, z nichž každá je dlouhá přibližně 5 kilometrů. Při vstupu do rezervace je nutné se kvůli bezpečnosti zaregistrovat. Vstup je zdarma a člověk obdrží mapu a instrukce. My jsme se rozhodli vyrazit jižní cestou na pláž Pantai Kerachut, pak se nechat odvézt loďkou na severní pláž Monkey beach a poté se podívat na maják a pěšky se vrátit severní cestou - tím jsme prošli prakticky celý park. Odvoz loďkou jsme si museli domluvit předem v místní vesničce, kde jsme se domluvili, v kolik hodin na nás bude na pláži čekat.

Monkey beach. 

Cesta džunglí byla příjemná, všude jsou udržované cesty (pouze na pár místech bylo nutné přelézat popadané stromy) a značení je výborné. Díky všudypřítomnému stínu ani vedro nebylo nijak zvlášť nepříjemné - rozhodně mnohem příjemnější než předchozí den na Penang Hill. Loďka pro nás přijela přesně na čas a nejprve nás podle domluvy svezla na nejvzdálenější pláž Teluk Kampi. Pak už jsme pokračovali na Monkey beach. Cestou nám místní kapitán ukázal mořské orly a několik zajímavých skalisek včetně spící Godzilly. Pak už jsme vystoupili na Monkey beach, která je jediná pláž, kde se dá koupat (západní pláže jsou nebezpečné kvůli silným proudům, prudkému klesání mořského dna a hlavně jedovatým medúzám). Před koupáním jsme ještě vyrazili na maják, což byla asi půl hodina ostrého stoupání do výšky nějakých 200 metrů nad mořem. Výhled však stál za to. Naštěstí nás ještě pustili nahoru i přes to, že bylo asi 10 minut po oficiální zavírací době. Po návratu na pláž jsme se vykoupali, ale po pravdě, nic extra to nebylo - moře bylo nepříjemně teplé. Brzy jsme museli vyrazit zpět, abychom nějak rozumně došli - i tak jsme však ke vstupu do parku dorazili asi o půl 7 (hodinu a půl po oficiální zavírací době). Cestou jsme ještě potkali smečku opic, které klasicky ze stromů shazovali různé zbytky. Celkem jsme nachodili nějakých 12 kilometrů, které byli v místních podmínkách poměrně náročné, ale rozhodně za to stály.

Cestou džunglí.

"Godzilla" z loďky.

Výhled z majáku.

#Běhání

Vyrážím při východu slunce.

Šílené vedro, téměř 100% vlhkost, hustý provoz, chybějící chodníky. Kdo by stál o to jít v takových podmínkách běhat? Přesto jsem to chtěl zkusit. Mít příležitost trochu více poznat Penang zase trochu z  jiné stránky. Hned druhý den jsem po sedmé hodině ranní vyrazil. Ráno ještě bylo relativně příjemně, jen nějakých 26 stupňů a všude byl stín. Můj plán byl zkusit se dostat na jižní pobřeží. Bohužel, hned u první větší silnice (čtyřproudové) mi došlo, že ji prostě nepřeběhnu. Nikde poblíž nebyl žádný přechod a provoz byl už ráno extrémní. Místo toho jsem si našel několik ulic s menším provozem, kde jsem naběhal nějakých 7 kilometrů. Většina byla v asijské čtvrti, kde občas z místních chrámů zavála krásná vůně vonných tyčinek. Cestou jsem také objevil dopravní hřiště plné Číňanů, kteří buď chodili dokola, nebo cvičili zřejmě tai chi, či něco podobného. Běžce jsem však nepotkal ani jednoho. Když už někdo byl oblečený na běhání, tak pouze chodil.   

Promenáda Gurney Drive.  

Další ráno jsem vyrazil směrem k severnímu pobřeží, kde jsem si našel pěknou promenádu - Gurney Drive. Až později jsem zjistil, že jde o nejhezčí a nejznámější promenádu v celém George Town. Dostat se na ni však znamenalo přeběhnout několik větších silnic, ale už jsem začínal být zvyklý na místní podmínky a prostě jsem to přeběhl :) Na promenádě jsem také konečně potkal první běžce. Očividně šlo o velice oblíbené místo. Většina lidí však opět pouze chodila. Promenáda byla i ráno poměrně zalidněná - zřejmě sem chodí sportovat i hodně studentů z přilehlé univerzity.       

Při třetím běhu jsem vyrazil k chrámu Waterfall Hill Temple, celým názvem, který tu už opravdu opakovat nebudu: Arulmigu Balathandayuthapani Kovil. Tento chrám se nachází na východním úpatí Penang Hill a přiléhá k němu rozlehlý park, ve kterém už v tu dubu cvičilo spousta lidí - většinou opět tai chi, ale bylo zde i pár běžců. Zkusil jsem si vyběhnout pár výškových metrů směrem na Penang Hill, ale brzy jsem to musel otočit - už tak mi běh vycházel na téměř 10 kilometrů, já sebou neměl ani vodu a navíc jsme měli naplánovaný výlet na Penang Hill.  

Ranní cvičení tai chi v parku. 

Poslední den jsem se rozhodl vyrazit opět k blízkému parku v asijské čtvrti s tím, že si s nimi zkusím zaběhat a snad mě nevyhodí :) Byla však sobota a zřejmě proto nebylo v parku tentokrát moc lidí, takže jsem si tam s místními chodci a dokonce i pár běžci odkroužil několik příjemných koleček.

Popravdě musím říci, že běhání v Penangu bylo velmi příjemné. Vedro jsem moc nevnímal a naopak, oproti zimě v ČR jsem si ho dokonce celkem užíval. Navíc ráno bylo ještě celkem příjemně. Na velký provoz se pak dá zvyknout, a když člověk začne město trochu znát, najde si cestičky, kterými se dá běhat. Přesto je však nutné počítat s tím, že při každém přejití větší silnice je potřeba zastavit a někdy čekat klidně i několik minut, než se silnici podaří přejít. Na druhou stranu, mít více času, klidně by se dalo krásně běhat v okolí Penang Hill a tedy krásné přírodě. Původně jsem myslel, že si zaběhám jen párkrát nějaké kratší trasy, ale nakonec jsem byl běhat téměř každý den a celkově jsem naběhal přes 30 kilometrů. 

Luxusní chodník - radost běžet.

Po pár kilometrech "trochu" zpocený.

Chrám Waterfall Hill.

#Vegan

Jídlo v letadle = bez problémů.  

Stravovat se jako vegan je v Asii obecně relativně jednoduché. Tofu, tempeh, sója, rýže a zelenina je základ. Velkou výhodou je, že v Asii obvykle nemívají mléčné výrobky, takže přítomnost mléka v potravinách není potřeba moc řešit (výjimkou jsou restaurace západního typu, které sýry nabízejí, ale obvykle poměrně drahé). Na druhou stranu je potřeba neustále se ujišťovat, zda pokrm neobsahuje vejce (to bohužel přidávají téměř do všeho). Jak se liší Malajsie?

Samotný přílet byl bez problémů - Emirates nabízí asi 20 různých typů stravování, včetně veganského, raw, ovocného, asijského apod. Jen je potřeba si ho objednat dopředu (min. 24 hodin před vlastním letem). Veškeré jídlo bylo velice dobré, jen při prvním letu (Praha -> Dubaj) bylo nabízeno s klasickým máslem a sýrem veselá kráva. Další jídla už byla 100% veganská. Co se týče nabídky na letištích, tam už je to trochu horší a hlavně v Malajsii (Penang, Kuala Lumpur) jsem nesehnal nic jiného, než nudle se zeleninou, nebo rýži s arašídy a další zeleninou.

"Kachna" 

Hlavní věc, která mě po příletu zklamala byla chybějící nabídka tempehu - myslel jsem, že podobně jako v Indonésii bude dostupný všude. Bohužel, tempeh je tradičně indonéské jídlo a v Penangu jsem ho nikde neobjevil. Na druhou stranu byl Penang plný vegetariánských restaurací (zřejmě hlavně kvůli buddhismu), nabízejících hlavně sójové maso. To umí v Malajsii upravit na prakticky jakýkoliv způsob - jako kuře ve sladko-kyselé omáčce, jako kachnu, nebo jako mleté maso v hamburgeru. Musím říci, že na to, že sójové maso obvykle moc nejím, zde bylo vynikající a neměl jsem problém dávat si ho i 3x denně (včetně snídaně). To jak ho umí připravit bylo neuvěřitelné. Například v přípravě ala kachna dokázali tak dokonale napodobit i "tlusté maso", že to od normálního masa bylo prakticky k nerozeznání. To platí obecně pro všechna veganská jídla. Například při ochutnání jejich veganské rybí polévky s kousky "ryby" jsem se při první kousnutí zarazil, zda opravdu neobsahuje rybu. Chuť ryby byla opravdu autentická. K tomu jejich speciální zelenina připomínající krevety (nepodařil se nám zjistit název) způsobila, že jsem se jako idiot vždy asi 100x ujišťoval, že je jídlo opravdu veganské :)

Naše nejoblíbenější restaurace. 

Ještě k vegetariánským restauracím - ty jsou sice všudypřítomné, bohužel však nerozlišují mezi vegetariánstvím a veganstvím. Některé jsou čistě veganské, většinou však do pokrmů dávají vejce. Není ale problém se obsluhy zeptat na cokoliv bez vajec. Kromě polévek dokáží cokoliv připravit i bez něj. Dokonce jsem sebou měl připravený papírek s textem, že jsem vegan a co všechno nejím (přeložený google translatorem). Naštěstí nebyl potřeba. Všude se dalo bez problémů domluvit anglicky. Jednou jsem ho sice ze zvědavosti ukázal, ale bylo to zbytečné. Když už náhodou číšník trochu tápal, hned k nám přiběhl někdo z hostů a rád poradil s překladem. 

Nasi Lemak s arašídy. 

Co se týče místních specialit, nejvíce mě oslovily Nasi Lemak - rýže vařená v kokosovém mléce, nudlová polévka Laksa, sójový Satay s arašídovou omáčkou a jako dezert Rojak. Nasi Lemak jsem si dával ke každé snídani, ale například i při "tea break" během konference - oblíbil jsem si ho hlavně v kombinaci s arašídy. Laksa je vynikající nudlová polévka, která má základ v kokosovém mléce, chili a zelenině. Dále však obsahuje čerstvou mátu a ananas, takže je kromě pikantnosti i příjemně nasládlá. Jak jsem zjistil až později, Laksa se umístila jako 7. nejlepší jídlo na světě (2011, CNN). Sójový satay jsou kousky sojového masa na špejli podávané s vynikající arašídovou omáčkou - velice podobné té, kterou si připravuji doma. A konečně Rojak je převážně ovocný salát - obsahuje ananas, mango, jablka, ale i okurku. Vše je pak přelité hustou sladkou omáčkou připomínající melasu a posypané nasekanými arašídy. 

Vegetariánský koutek. 

Snídaně na hotelu byly také vynikající - formou švédských stolů s různými sekcemi - včetně vegetariánského, západního (western), místních specialit, ovoce, zeleniny, omelet, waflí a dezertů. Brzy jsem si našel oblíbené kombinace. Základ tvořila rýže, nebo nudle se sójovým masem z vegetariánského koutku. K tomu Nasi Lemak s arašídy z místních specialit, pečené fazole ze západu, zelenina a jako dezert rýžová kaše s trochou Nasi Lemak, pomerančovou marmeládou a samozřejmě arašídy. Jediný problém, který po návratu mám je, že mi nějak přestala chutnat má ovesná kaše...  

Nudle, Laksa, rýže a sójový satay.

Jeden z mých snídaňových chodů.

Rojak - ovocný salát.