Zhodnocení roku 2017

Tak za sebou máme další rok a můj blog právě slaví první výročí. Mým cílem bylo snažit se napsat alespoň jeden článek za týden, což se mi až na výjimky, kdy jsem cestoval, celkem dařilo. A jak úspěšný byl rok 2017 pro mě? I přes to, že jsem toho rozhodně nenaběhal tolik, jako v roce 2016, na závodech se mi dařilo - 3 první místa. Navíc dvě z toho poněkud překvapivě na trailových půlmaratonech se slušným výškovým převýšením. Letní trénink v Lancasteru se tak očividně opět vyplatil. 

Běhání

Rok 2017 pro mé běhání nezačal vůbec ideálně. Léčba zraněné kyčle se neskutečně vlekla a já tak mohl začít běhat až v půlce března. Do té doby jsem občas běhal akorát schody, které kupodivu kyčli nevadily. Každopádně od března jsem se pomalu začal vracet do tréninků, a tak jsem si v květnu mohl užít běhání v Rakousku a můj první závod roku - Vltava Run.

Zlatý hattrick

Na Vltava Run jsem byl hrozně rád, že kyčel vydržela a byl jsem schopný celkem uběhnout 40 kilometrů. Při závodu jsem navíc zjistil, že moje fyzička také není úplně nejhorší, takže jsem v červnu absolvoval dva další závody. Trutnovský půlmaraton, kde se mi poprvé podařilo prolomit hranici 90 minut (byť byla trasa o něco kratší). I přes to pro mě byl závod spíše užívačka a příležitost opět se vidět s Vojtou z Vltava Run. Pernštejnská 15 pak byl nový závod v okolí Kunětické hory pořádaný opět Kubou. Skvělý závod, při kterém jsem ve své kategorii skončil první.

Následovalo léto v Lancasteru, kde jsem opět běhal každý den na Univerzitu a zpátky. Nohy jsem se snažil maximálně šetřit, abych se kvůli vyšší kilometráži nezranil a běhání jsem doplňoval ostatními aktivitami a víkendovými túrami v horách Lake District. Opět se jednalo o vynikající trénink, který mi toho hrozně dal.

To se potvrdilo na podzimních závodech - trailových půlmaratonech Saar Challenge a VyKing, které jsem oba ve své kategorii vyhrál. 

Shrnutí

Oříšková másla vyrábím rád,
ale do 21 kg mi stále trochu chybí :)

Čísla, kolik jsem toho za tento rok oproti roku 2016 naběhal rozhodně moc působivá nejsou:

• Celkem naběháno: 1906 km (oproti 3446 km v roce 2016) 
• Celkem běhů: 263 
• Celkový čas: 160 hodin
• Průměrná rychlost: 11,9 km/h 
• Spálených kalorií: 120 740 (což odpovídá asi 402 cheesburgerům, nebo pro mě představitelnějším 21,2 kilogramům arašídového másla :) )  

Oproti minulému roku jsem se však věnoval i jiným aktivitám. Hlavně józe, posilování s vlastní vahou a trochu i plavání:

• Jóga: 257 tréninků, celkem 202 hodin
• Posilování: 124 tréninků, celkem 98 hodin 
• Plavání: 82 tréninků, celkem 62 hodin a uplaváno 104 kilometrů   

Mé aktivity v říjnu

Tímto tréninkem jsem si ověřil, že nejde tolik o počet naběhaných kilometrů, jako spíše o celkový pohyb. Fyzička se mi totiž i tak značně zlepšila, což je vidět hlavně na mém novém rekordu na půl maraton - 1:27:07 a to se jednalo o trailový půl maraton s převýšením přes 400 metrů. Oproti roku 2016 (1:33:49 na rovinatém pardubickém půlmaratonu) je to obrovský rozdíl. S tím souvisí i snížení mé klidové tepové frekvence. Když jsem si ji nedávno zkoušel měřit, dostal jsem se na hodnotu 42 úderů za minutu.  

Vegan 

Otázkou tak zůstává, jak velký vliv má na můj fyzický stav veganská strava. To však nechám na posouzení každého člověka. Rozhodně netvrdím, že veganská strava je jediný možný způsob zlepšení fyzické kondice, ale určitě k němu může přispět. Už jen snížení cholesterolu a s ním související "pročištění" cév a žil musí mít vliv na snížení tlaku a efektivnější zásobování všech svalů okysličenou krví. Každopádně z mých výsledků je určitě vidět, že na veganské stravě rozhodně netrpím. 

Trocha aranžování v japonském stylu

Rok 2017 mě pak naučil, že veganské stravování nebývá velikým problémem ani na zahraničních cestách, a dokonce jsem byl překvapen vstřícností několika obyčejných místních restaurací. Ty neměly problém při našem pracovním obědě / večeři s improvizací a přípravou speciálního veganského menu. Třešničkou na dortu pak byla možnost v jedné restauraci, nenabízející nic veganského, nechat si donést jídlo z vedlejší asijské restaurace. A když už šlo opravdu do tuhého, na Karlštejně mi vyšli vstříc a nechali mě sníst si vlastní připravené jídlo. Podobně nouzově se dá najíst v různých samoobslužných jídelnách, například ve Dvoře Králové, kde často mají i dětský koutek s mikrovlnkou, takže si člověk může připravit třeba i teplý kuskus.

Vařit si vlastní jídla mě pak stále baví a pořád objevuji nové kombinace. Už vím, že ve veganské verzi jde připravit jakékoliv jídlo, ale klasická veganská jídla jsou často mnohem lepší. A i když občas rád uvařím něco extra, stále se rád vracím k těm jednoduchým a prostým jídlům.

Nezbývá, než popřát vše nejlepší do nového roku 2018 a ať se daří ještě lépe, než v předchozím roce!